Rodičovský hack: Jak naučit dítě obléknout si bundu?

V montessori školce, kam chodí můj Benjamín, mě nejvíc fascinuje, jak jsou malé děti schopné. Tedy když se jim k tomu dá odpovídající prostor. Což je na rodičovství zatím jedna z mých nejtěžších lekcí. Ono je totiž o tolik jednodušší dítěti vodu k pití napustit, než ho nechat, aby to udělalo samo a pak stírat kuchyňskou linku! O tolik čistější a nervů šetřící ho nakrmit, o tolik pohodlnější a rychlejší ho do zimní bundy nasoukat, než ho sledovat a povzbuzovat, jak se obléká samo a pak stejně vyrazit pozdě; prostě o tolik jednodušší tvářit se a chovat se jako že všednodenní život je něco velkého a důstojného, na co malé dítě ještě tak úplně nemá. A proto je vedle něj rodič, který ho vede, koriguje a ukazuje, jak je to "správně", jinými slovy mu často slouží. Ačkoliv to dítě vůbec nepotřebuje.

A tak i já svému synovi sloužím - oblékám ho, krmím, vysazuju na umyvadlo, pumpuju mýdlo na ručičky ... a nikdy mě nenapadlo, o kolik legrace a radosti, lehkosti a spontánnosti a nakonec i času nás tím oba připravuju. A taky jak si tím posiluju vlastní - přitom možná úplně špatné - stereotypy jenom proto, že neumím osvobodit od některých představ "správnosti" ve své hlavě.

Pokud máte děti, možná tenhle grif dávno znáte, mně ale otevřela oči až Benjamínova paní učitelka v pátek před tím, než školka na neurčitou dobu zavřela. Evidentně pochopila, že můj syn je šikovnější, než si myslím já. Když jsem si ho odpoledne vyzvedávala, užuž jsem zase měla tendenci oblékat mu bundu. Učitelka mě decentně zastavila, že Ben to dávno umí sám, a požádala ho, aby mi to ukázal. Využila přitom jednoduchý trik. Bundu před něj prostě položila na podlahu, tak aby Benjamín stál u kapuce. Vůbec neřešila - což samozřejmě okamžitě napadlo mě a proto bych nic podobného nikdy neudělala - že takhle se hned ušpiní a co když na ni nějaké dítě omylem šlápne a že "správně" je, aby se naučil brát bundu ze skříňky z věšáku přece!, a nechala mého syna, aby vsunul ruce do rukávu, obratným chvatem je zvedl nad hlavu a - a bunda se prostě svezla na jeho tělo. Tramtadadá! Můj syn měl na sobě bundu, na tváři úsměv od ucha k uchu a když si potáhl pravý rukáv, aby mu v něm nezůstal zaseknutý palec, plácl si s paní učitelkou "high five". 

No s*it, bylo první, co mě napadlo - já vím, pardon, ale vážně to tak bylo. A zírala jsem, jako by se přede mnou právě odehrálo nějaké kouzlo. 

V čem všem dalším jsem ještě tak úzkoprsá? :)