Všechno nejlepší: Benjamín je tříleťák!

Tak mému Benjamínovi jsou dneska tři roky! Vynechám klišé o tom, jak ten čas letí, protože někdy letí děsně, hlavně když spíme, a někdy, bývávalo to tak mezi pátou a sedmou odpolední, než začal chodit do školky, jsem počítala každou minutu, kdy dosloužím jako kuchařka, nosička, utíračka zadku a budu zase na chvilku Janou, která s mužem usedne třeba k filmu. Ačkoliv jsou z mnoha z nich pořád spíš seriály na pokračování, už jsem si na mateřskou bipolárnost zvykla a vlastně ji mám ráda. 

Za poslední rok se každopádně změnila spousta věcí. Už nevynáším koše plen ani nočník, přestala jsem před sebou tlačit kočárek a tahat krosnu s náhradní domácností. S B. už nemáme modřiny od rohu postele a nočního stolku, protože když jdeme spát, můžeme si v ložnici rozsvítit – Benjamínek totiž spí ve svém vlastním pokoji! Už můžu sama na toaletu a B. přestal mít strach zeptat se mě, jak jsem se ráno vyspala. 

Slzy už mi netečou ze špaget rozházených po kuchyni, ale spíš z toho, jak je můj syn najednou velký, silný, společenský, statečný, hlavně když ráno nasedá do školního autobusu a odpoledne z něho vystupuje, jak září, že ve školce byla Vivien nebo jak roztomile říká "mami, pís, come hrát" a z ranního polospánku "mami, pís, hug" nebo "mami, pís, hand a prso". Všechno chce dělat sám kromě jezení, tam by se nejraději nechal obsluhovat od rána do večera. Miluje dopravní prostředky, hlavně vlaky, letadla a turecké taxíky, ale taky traktory, bagry a kombajny. A rakety – ty vidí v každém minaretu, a když jedeme autem, neváhá nás na to co dvě minuty upozornit. Zbožňuje matematiku, umí počítat do dvaceti v angličtině a do deseti v češtině, ačkoliv čtyřku ignoruje a nejspíš ne všichni Češi by mu rozuměli, protože mluvení v celých větách si pořád schovává jako velké překvapení. Když slyší hudbu nebo mu hraju na klavír, postaví si překážkovou dráhu v obýváku a skáče po gaučích, polštářích a někdy taky ze stolu. Rád zpívá a je mu úplně šumák, že "Rolničky, rolničky" není zrovna ideální písnička na únor a "Rain, rain, go away" se úplně nehodí, když venku svítí slunce. Na odrážedle jezdí rychleji, než já běhám, vůbec dělá všechno rychleji, než já běhám, takže když ho potřebuju dohonit a chytit dech, třeba proto, že do něj musím dostat nějaký lék, musí mi pomoct Krtek, Prasátko Peppa nebo Pat a Mat. Je sova, co málokdy zaspí před desátou a jejímž heslem je "no pinkat", přestože vlaky i Lego jsou dávno v krabici, kam je sám naskládal. Je ho všude plno a netroškaří. Když zvýšíme hlas a snažíme se ho zkrotit, začne se smát, když řekneme, že budeme číst, nikdy nepřipraví méně než pět knížek. Je rebel, který si bezpečnostní pás v letadle odepíná hned jak letuška přejde naši uličku. V noci spí zásadně nepřikrytej i v té největší zimě a o víkendu s námi klidně vydrží chrupat do devíti. Když si ukážu na břicho, řekne, že je tam miminko, ale mám za to, že ani jeden netušíme, co nás už za pár týdnů čeká. On se ale na rozdíl ode mě nejspíš nebojí. 

Jak to tady teď sepisuju, mám zase na krajíčku. Oslavy bude mít Benjamín dvě: dnes rodinnou s námi dvěma, kdy budeme mít den jen pro sebe, a v pondělí školkovou se svými osmi spolužáky ze školky, na kterou jsem nachystala balonky, talíře, vybrala fotky a některé starší kousky oblečení, aby mu paní učitelka ve třídě mohla udělat hezkou narozeninovou dekoraci. Mám za to, že tahle si narozeniny užije víc, než kdybych pořádala velkolepou americkou oslavu s dětmi ze širokého okolí, které pořádně nezná, ačkoliv já s B. dobře známe rodiče. Dostane další sadu dřevěných kolejniček a vlaků, které tak rád buduje, malířský stojan a teď jdu ještě vyzvednout autíčko – taxík, které myslím bude mít taky velký úspěch. A od tatínka dort a na něm buttercream frosting, protože aspoň na narozeniny bych klukům mohla splnit přání a vynechat "to zdravé" ...  Tak jo a všechno nejlepší! 

Děkuju, Benjamínku, že tě máme. Jsi ta největší radost, která mě kdy potkala.

A já šťastná a pyšná maminka.