Favs: Moje "NEJ" roku 2020

Už jste asi zaregistrovali moji velkou slabost pro slova, zapisování, zápisníky a seznamy všeho druhu. Mnoho jich mám stále v papírové podobě, ale postupně se i z blogu stává taková online vzpomínková krabice, která může být třeba i inspirací, pokud naznáte, že jsme si v něčem podobní. Dnes si do ní odkládám pár svých letošních nej, abych si připomněla, že rok 2020 nebyl jen Covid a hromada problémů, ale bylo v něm taky mnoho hezkého. Házím to sem, jak mě to napadlo. Rozhodně to není všechno a je dost pravděpodobné, že tento článek budu během následujících hodin a dnů mnohokrát doplňovat. :) 

22. duben, protože od tohoto data jsme čtyři. 

Vyhnul se nám covid. (ťuk ťuk) Anebo nevyhnul, ale nevíme o něm. 

Stala jsem se Čechoameričankou, paradoxně v době, kdy je mi z Ameriky nejvíc úzko a smutno. Ale stejně mám z těch dvou pasů pořád husí kůži. Já jsem fakt občanka USA!!! 

Vlastně dva. Horror Vacui je to nejlepší, co jsem kdy slyšela o psaní. 13 hříchů rodičovství zase to nejobjevnější, co jsem si letos vyposlechla na téma rodičovství. 

Odstředivka na salát. Před rokem bych vám řekla, že neexistuje větší zbytečnost. Teď bych ji klidně prodávala, pokud by nějaká firma projevila zájem. :) Z tuctového a trochu schlíplého salátu udělá restaurační kousek a pozor - s rovnoměrně rozprostřenou zálivkou! Rozdíl je nebetyčný, přitom pořizovací cena byla asi 12 dolarů, tedy něco málo přes 200 Kč. 

Jak dobrá mohou být obyčejná míchaná vejce, chleba, marmeláda? Bistro Jean Paul vedle hotelu Marriott v Brně jsem objevila náhodou po návštěvě zubaře. Byla jsem tam během sedmi týdnů v Česku třikrát. Za málo peněz vždycky hodně vajec a vždycky vynikající. 

Zakysaný domácí tvaroh od maminky na čerstvém chlebu a s domácími sušenými rajčaty od tety. Budete potřebovat: 250 gramů měkkého tučného tvarohu v papírové fólii, 50 ml plnotučného mléka, 6 gramů soli a chvilku času přečíst si tento článek, kde najdete velice podrobný návod jak na to. 

Potřebujete: 

Digitální rodinný fotoarchiv se vzdáleným přístupem. Bratr koupil obrovitánské úložiště, nainstaloval, probral a roztřídil desetitisíce fotek z posledních dvaceti let (díky, covide a práce na home officu), já jsem probrala svoje zálohy, počítač, telefon. Vybudovali jsme fascinující fotoarchiv, který je k dispozici v jakéhokoliv části světa, z jakéhokoliv zařízení a je lepší než Netflix. Díky, bratře! 

Marriage Story je to nejtěžší a nejlepší, co jsem kdy viděla na téma manželství a rozvod, účinný lék na chvíle, kdy mám pocit, že to doma nedáme. Dáme. Musíme to dát. 

Pantofle Birkenstock. Koupila jsem si dva další páry (jedny do vody) a od března jsem je nesundala. Zvládly tři teplá roční období, tři kontinenty, hotely, lety, děti, bazény, sprchy ... úplně všechno. Jsou nepostradatelné.

Psala jsem o ní včera tady. 

Mám dvě. Vlastně tři. Moje děti, které denně rozvíjejí mnoho mých talentů, o nichž jsem ani nevěděla, že je mám. Jak se vyčurat za méně než deset vteřin? Jak tančit s třicetikilovou zátěží? Jak zavést čípek?  Odchytit proud moči do malé zkumavky? Jak napsat blog za patnáct minut? Jak si ukrojit 99% vlastní svobody, a přitom být šťastná? A pak všechny, co se podíleli na vývoji vakcíny proti covidu. Během dvanácti měsíců prozkoumat, co se nám to děje, vymyslet, jak to otestovat a začít proti tomu něco dělat, považuju za triumf moderního světa, politiky a vědy. Často si teď říkám, kdyby byl svět ve všem tak za jedno jako v boji proti covidu, jak by to vypadalo? Existovala by ještě vůbec rakovina? Globální oteplování? Hladomor? Války? Žili bychom do sto padesáti? 

Pro mě Oura Ring. Ou maj! Koukněte.