A kolik nepřečtených knih máte doma vy?

15.01.20
Čeho mají lidé doma příliš? ptala se na sklonku roku novinářka Jana Ciglerová terapeutky Olgy Buškové. Její odpověď byla, že knížek, které nečtou.

Přiznávám, že já, přestože v mnoha jiných ohledech minimalistka, k nim taky patřím. A poslední dobou mě to trochu znervózňuje. 

Už ani nevím, kolik nepřečtených knih jsem zavřela v roce 2013 do krabice a odnesla do sklepa svého pražského bytu. A co si vzpomínám, v USA by se jich v našem skladu taky několik našlo. V Ankaře mám nepřečtených knih aktuálně 34 – to není nic hrozného, ale je to dost. Obvykle zůstávají nepřečtené proto, že jsem měla pocit, že je musím okamžitě mít, protože bez nich nemůžu žít, ale když jsem si je koupila, říkám si, že když je mám, klidně můžou čekat, až se k nim dostanu. No  ... a takhle tam přibývají a už nedostanu. Proto se jich tam shromažďuje čím dál víc a doplácí na to spousta fantastických titulů. Mimochodem japonština má pro tento zlozvyk krásné slovo tsundoku – kupovat si příliš mnoho knih a nezvládat je číst. 

Nikdy mi být obklopená nepřečtenými knihami nevadilo, ale teď jak těhotním, je mi to takové hloupé. Vlastně mě až znervózňuje ten pocit, který mi přinášejí, když kolem nich doma procházím: že nic nestíhám, tahám za sebou resty, čtecí i jiné, že zbytečně utrácím příliš mnoho peněz ... Jako bych někde na věčnosti měla za každou knihu, kterou jsem si koupila a zatím na ni nesáhla, nějaký vroubek. A tak jsem si řekla, že letos zkusím číst aspoň chvilku ze zásob a tři měsíce si nekoupím žádnou novinku. Proč? 

  • V první řadě proto, že žádné čtení nepotřebuju, jenom chci. Skvělého čtení mám tolik, že ani kdybych si nekoupila žádnou novou knížku celý rok, nebudu strádat a zřejmě nepřijdu o nic, bez čeho bych nemohla žít.
  • Potřeba prodávat zákazníkovi stále nové čtení a jeho potřeba si ho kupovat je konzum a závislost jako každá jiná, přestože se v případě knížek tváří vznešeněji. Chci si ověřit, jestli dokážu aspoň chvilku odolat a pokud ano, chci zažít ten povznášející pocit, že žádná marketingová kampaň a sebesvůdnější titul nebo fotka na Instagramu na mě nemají. Společně s tím bych se chtěla zbavit pocitu, že musím přečíst co nejvíc nových knih a že když nestihnu tu či onu novinku, stane se něco hrozného. Nechci brát čtení jako sport, ve kterém se mají plnit nějaké plány a dosahovat nějakých výsledků, ale často se tak bohužel chovám. 
  • Chci se naučit číst pomaleji a víc se na čtení soustředit, uvědomovat si co čtu a proč jsem si to vlastně vybrala. Jenomže to s plnou knihovničkou za zády, která křičí "čti, čti, ať nás všechny stihneš", moc nejde.“ Velmi těžko se rychločtení zbavuju a tohle by mi třeba mohlo pomoct.
  • Čas a energii, kterou jsem věnovala čtení edičních plánů nakladatelství a procházení tipů na Instagramu, abych neprošvihla něco dobrého, bych ráda investovala jinde – třeba do samotného čtení. 

P.S. To neznamená, že já sama končím s tipy na čtení. Spíš že v nich následujících několik měsíců nečekejte úplné novinky, ale věci, po kterých se možná budete muset podívat v knihovně. 

  • O penězích ani nemluvím. 
  • A o tom, že tato výzva bude zřejmě dobrý mentální trénink na dobu, kdy porodím, což bude nejspíš na první půlrok až rok úplný zabiják čtení, už vůbec ne.  
  • Chci knihovničku konečně pořádně protřídit a než se odstěhujeme z Ankary, část přečtených nebo odložených knih darovat zdejší české komunitě. To ale neudělám bez toho, aniž bych do nich aspoň nahlédla. A těžko do nich aspoň nahlédnu, když si budu kupovat pořád nové. 
  • Chci mít odstup od impulsivních nákupů propagovaných marketingem alá další Radka Třeštíková nebo Ladislav Zibura, které mě loni vrcholně zklamaly. A přijde mi, že občasné odepření a tříbení "to read" listu se seznamem knih, které si koupím, až moje výzva skončí, změní můj odhad, co doopravdy stojí za pozornost, jedině k lepšímu. 

Pro někoho je tento text možná nepochopitelný, protože jde do knihkupectví jednou za rok – před Vánocemi. Ne však pro mě. Knihkupectví miluju a návštěva mnoha je jeden z mých rituálů, kdykoliv přijedu do Čech. Klikání na weby nakladatelství a prohlížení novinek je pak moje oblíbená forma prokrastinace.  

Ostatně proto začínám až dnes – chtěla jsem plánovanou výzvu podrobit pečlivějšímu přemýšlení, jestli jsem si nenaložila příliš. Navíc jednu knihu – Dcery nové doby – už jsem si letos koupila, a tak by to nebylo fér. Mám velkou motivaci svoji výzvu splnit, ale zároveň mám v diáři už teď zřetelně označený 15. duben, kdy skončí a já si pořídím třeba novou Petru Dvořákovou nebo Elenu Ferrante, kterých se nemůžu dočkat. Anebo si to do té doby rozmyslím? To uvidíme, až přečtu snad aspoň malou část z mého tsundoku.

Pro začátek mám v plánu tyto:
Orhan Pamuk - Istanbul
Karel Ove Knausgard 1 - Smrt v rodině
Pavel Tigrid - Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním soudu
Alexander Flek  Parabible
James W. Loewen - Liest My Teacher Told me

Novější příspěvek
Starší příspěvek
4 komentáře