5 mých nejlepších knih za rok 2019
Za tento rok mi proběhlo před očima miliony písmenek. Na reklamách, v novinách, časopisech, online a taky v knížkách. Přečetla jsem jich letos 53. Je to o pár méně než v předchozích letech, ale uvážím-li, že Benjamín spí čím dál méně, není to tak špatné. Některé už jsem z paměti vytěsnila, o jiných jsem nakonec usoudila, že nestály za oddalování spánku. Pár jsem jich odložila, jelikož si čím dál víc uvědomuju, že můj čas je omezený a taky to, jak výběr četby ovlivňuje svět kolem mě: výběr knihy určuje nejen informace, které získám, ale formuje taky moji náladu a přístup ke všemu, s čím se potkávám. Každopádně sem vybírám pětku, kterou bych za rok 2019 nechtěla ztratit z paměti.
Přečetla jsem e-knihu a pak si koupila i výtisk do knihovny. Protože je důležité si připomínat, že když mám kolem sebe lidi, které mám ráda, já jsem zdravá a oni jsou zdraví, mám všechno. Už zítra ráno totiž může být všechno úplně jinak. Za mě kniha roku.
O životě od mládí po stáří se všemi krásami, komplikacemi, radostmi i bolestmi. Občas je život nádherný. A občas je to utrpení. Nepamatuju si, že bych kdy četla lepší klasiku platnou v kterékoliv době a na kterékoliv straně světa.
Tim Marshall: V zajetí geografie
Nikdy by mě nenapadlo, kolik problémů světa má na svědomí geografie ani nakolik geografie může za to, že státy spolu od počátku věků válčí a vždycky asi válčit budou. Ideální čtení pro všechny, které jako mě postihl utkvělý dojem nevzdělanosti a ideální čtení do doby, kdy je u moci Trump, Putin, děje se Brexit, Čína, klimatická změna ...
Jan Němec: Možnosti milostného románu, vydalo nakladatelství Host Brno
O lásce, psaní, narcismu, o tom, že všichni chceme milovat a být milováni a občas to s námi není vůbec jednoduché. A hezká. Lehká intelektuální onanie, ale za mě taky brilantní autenticita a geniální počtení pro všechny emoční masochisty, co se rádi rýpou v tématu život.
A jedna pohádka na závěr. O tom, jak se dívka z chudého předměstí Chicaga první dámou Spojených států stala. O tom, že americký sen existuje, když hodně hodně hodně pracujete a máte hodně hodně a ještě víc štěstí. So obvious, so needed.
Všechny knihy, které jsem přečetla za rok 2019 najdete zde.
Milá Jani,
OdpovědětVymazatze srdce gratuluji(a přeju vám, aby to vážně byla malá Stella Jane LeBlanc...nebo už se Vám zalíbilo jiné jméno?:-)!
Michelle Obama mne velmi zaujala, díky, a myslím, že jste si tam našla i sama to, co vnímáte jako problém: nazvala bych to "syndrom hodné holčičky"-slečna je odmalička nabádána, aby byla na všechny příjemná a milá, aby každému pomohla a vyhověla, aby se dobře učila...v dospělosti to pak pokračuje neustálým usilováním o PR ideál z médií(záměrně falešný produkt složený ze dvou protikladných složek, spíchnutý pouze s cílem prodat produkty svých zadavatelů), ideálně samozřejmě "all in one": dokonalá(a skvěle placená) práce, dokonalý vzhled z časopisů, nejmodernější designový domov, partner jako z harlekýnky, nosící své vysněné dámě neustále drahé parfémy, šperky atd. ...
Můj příběh: na ZŠ až do konce samé jedničky, prestižní gymnázium s internátem a brigáda v call centru na 12 hodin týdně(abych "konečně něco dělala a nebyla jen příživník")-nedostatečná z matiky hned od prváku, druhý rok už jsem si fakt málem vykoledovala únavový syndrom(v 17 letech!)...než mi došlo, že takhle opravdu ne, zhoršila jsem se skoro ve všech předmětech a byla skutečně vyšťavená. Třetí rok jsem se vzpamatovala, pak odmaturovala s vyznamenáním.
Ještě před slavnostním předáním maturitních vysvědčení jsem si sehnala práci na recepci hotelu(bylo mi totiž řečeno, že od okamžiku složení maturitní zkoušky nedostanu ani korunu) a byla přijata na VŠ-na tu jsem nastoupila po rodinné tragédii, kdy jsem skutečně fungovala téměř na dvou místech současně. Byly třeba peníze, a tak jsem po několika "slušných" pokusech začala dělat poněkud problematickou "kariéru"(go-go). Fungovalo to, jen jsem občas šla v 5:00 spát a občas v 5:00 vstávala, abych byla na osmou na přednášce...
Fungovalo to do konce druháku. Pak mi postupně začalo docházet, že takhle opravdu ne-přestávala jsem stíhat, "nebylo to ono", něco mi pořád chybělo(mezitím jsem samozřejmě už bydlela sama v pronajatém bytě a postupně vystřídala pár chlapů...a taky mi diagnostikovali psychiatrické onemocnění).
Až teprve když jsem potkala Vincentova tatínka(mezitím už sama vlastně na dně) a pak zjistila, že se opravdu "povedlo" miminko...teprve! pak došlo konečně k "restartu systému"(jak jsem hezky jinovatěla a kulatila se), při čemž mi právě pomohla kniha Táni Havlíčkové(=Móda a duše)-proto Vám ji pořád cpu;-)!
Táňa totiž odhaluje ten "smontovaný" ideál ženy z médií, kterým jsme vlastně všechny a neustále vydírány: ukazuje, že se ženy dělí na jinové a jangové(já jsem, jak Vás asi napadne, "jangovka" jak poleno, prostě takový "chlap v sukních";-), a ten ideál je ZÁMĚRNÁ sloučenina obou druhů(čili zdroj permanentní frustrace pro všechny).
OdpovědětVymazatVy jste podle mého názoru Ležérní pozorovatelka, nejproblematičtější z jangových typů(mimochodem, slovo ležérní nesouvisí s ležet, ale s francouzským léger:-). Ve zkratce: "jinovky" jsou takové princezny a dámy, hodně nosí sukně a šaty, je pro ně klíčová rodina a domov a mají sociální cítění(dost často zdravotní sestřičky, učitelky v MŠ atd.). "Jangovky" mají jako nejvyšší metu svou osobní spokojenost(která přímo souvisí s prací a kariérou), bývají už od pohledu "mužatější", ostřejší, ukřičenější...domácnost příliš neřeší a děti dávají v pohodě chůvám/jeslím.
Klíčové je slovo bývají: je nás na Zemi samozřejmě moc na to, abychom byli(ano, i muži jsou jinoví) všichni jednoho čistého stylu/typu-navíc nás obrovsky ovlivňuje prostředí a doba, ve které žijeme... Táňa přímo říká, že klientky-ležérky mají problém tuto svou podstatu opravdu přijmout(zdá se jim totiž-ve světle všech těch clichés kolem-jaksi příliš bezvýrazná(taky jim jako "přirozené" barvy doporučuje béžovou a šedou), "málo ženská"(nemají přirozeně potřebu se malovat a ověšovat šperky), prostě neatraktivní(kdo by chtěl brýlatou intelektuálku?)... Víc už radši prozrazovat nebudu, nebo mi Táňa přijde vynadat:-)!
Co chci tímhle vším říci: jsme stavěny do rolí podle očekávání okolí, což nám-i když to bylo činěno s nejlepšími úmysly-může zásadně ublížit, nebo alespoň pořádně zkomplikovat život(já jsem byla vedena-v příbuzenstvu převažují učitelky-k tomu, že univerzita je nepostradatelná. Jako jo, ten doktorát si udělám, ale kdybych bývala tenkrát poslechla svou intuici, která mi radila vrhnout se do práce a pak začít studovat dálkově...byla jsem mu dnes o hodně blíž, neměla závazky z minula, dítě by mi už chodilo do školky a možná už jsem i platila hypotéku na SVŮJ byt...)!
Zdá se mi prostě, jako by mi tenkrát Bůh nastražil křižovatku, já blbě odbočila a teď se vracela z pořádně dlouhé objížďky. Nelituju toho, stalo se(a aspoň jsem se toho spoustu naučila, určitě se mi to ještě bude hodit, jak Ho znám;-), ale zpětně to tak prostě vidím. Taky jsem si tenkrát při Vašem rozhovoru pro BoBo Vibe uvědomila, že ten můj AHA moment(=že už chci být máma) přišel dost brzy, a proto jsem byla tak nešťastná(přišel 2012 a malý se narodil 2017)!
Proto pořád opakuji: přemýšlejte o sobě, učte se a pracujte na sobě! Mějte se rády a považujte se ve svém životě za toho nejdůležitějšího člověka-to není egoismus, to je zdravé sobectví! Nikdo jiný to za vás neudělá(a Bůh už vůbec ne, ten se vám spíš bude shora chechtat:-)! To říkám nejen Vám, Jani, ale všem ženám!
Zkuste to s tou Táňou ještě jednou, jsem fakt přesvědčená, že tam je zakopaný pes(a pozor, v těhotenství i jangová žena "jinovatí"-zjemňuje, opečovává...prostě vyměkne;-)!
Doufám, že teď s tím zuřivým tréninkem tenisu a bůhví čeho ještě brzdíte(to je zase ten syndrom vzorňačky!), učíte se víc si užívat ten přítomný okamžik a naladit se na miminko. Srdečně zdravím Vás i Vaše kluky(mimochodem, ty Mariánky zkuste B. podsunout jako "couple days retreat", jako jste teď byli v Krakově, bude určitě nadšený! Jen by to s sebou chtělo i maminku, abyste si mohli užít i nějaké procedury:-), taky maminku a ostatní "pravidelné přispěvatelky"(=Dagmar, Kim atd.:-)!
Mějte se krásně, ať jste zrovna kdekoli,
Lucie
P. S. Doufám, že se nebudete zlobit: je to sice osobní, ale ráda bych, aby se některé z těch informací dostaly i k dalším ženám... A že je v tom i mé "osobní"? No co, normální striptýz už jsem dělala, tak teď pro změnu ten duševní:-)!
OdpovědětVymazatP. S. PRO PŘÍPADNÉ REJPALY V DISKUSI: Malý nebyl žádná "šťastná nehoda", miminko jsme oba chtěli a plánovali, a i když to celé(no, i to předtím) byl očistec, evidentně jsem si tím potřebovala projít.
A tohle je vlastně ta hlavní myšlenka celého commentu: proč by si Jana nemohla odskočit od dítěte dělat cokoli jiného?! Manžel jí to evidentně schválil, a nikdo jiný do toho nemá co kafrat! To, že o tom pak napíše sem na blog, je její věc, zmínění komentátoři sem nejsou nuceni chodit a "naříkavý" obsah číst.
A dále, pokud měla vůbec kdy pomyslet na druhé mimi, musela si od toho prvního přece trochu odpočinout! To by se leda muselo "přihodit samo od sebe"(ale to by B. nedopustil, nemám pravdu, Jani?)!
Ani já tu nechci nikomu kázat/nad někým se pohoršovat, jen nahlas přemýšlím a sdílím informace. Jak říkají křesťani na mši: "Pokoj vám"!
Uf, to jsem se rozepsala. Howgh:-)!