Co mi dělá starost: Spropitné v USA - za všechno a pořád!

Přiznám se, že jestli v cizích kulturách s něčím dlouhodobě bojuju, je to spropitné. Nikdy si nejsem jistá, kolik bych měla nechat, komu a za co všechno, a skoro nikdy nejsem se svou volbou nakonec spokojená - protože buď nechám zbytečně moc, anebo nemám drobné a věnuju dotyčnému zase zbytečně málo. V Turecku to většinou dělám jako v Česku, tedy že zaokrouhlím do nějaké blízké celé desítky, nebo stovky, a zatím se mi nestalo, že by byl někdo nespokojený.


Horší je to v Turecku při kontaktu s Američany anebo vůbec ve Spojených státech. Tam jsem dýšku nepřišla na kloub ani po šesti letech a často se musím zeptat B., jestli ho mám zaplatit a kolik by dal on. Radím se s ním vlastně od té doby, co kvůli mě neváhal vytáhnout auto a jet tři kilometry do kosmetického salonu, aby dorovnal mé trapné dýško za manikúru a pedikúru. Trval na tom, že zaokrouhlit 39 dolarů na 40 je skoro stejně nehorázné jako nenechat vůbec nic. Mně zase přišlo nehorázné zaplatit za už tak drahou službu a navíc s jasně danou cenou o 7 dolarů navíc.

Za šest let v USA jsem se o spropitném s jistotou naučila vlastně pouze dvě věci: 

1. Že nedat tip nebo dát jen velmi malý za službu, na které se jakkoliv minimálně podílela lidská ruka, se automaticky rovná hrubá nespokojenost. (A že do toho kosmetického salonu, kde jsem nechala dolar, už raději nemám nikdy chodit.) 

2. Že zaokrouhlovat do nějaké ceny blízké té, která je uvedená na účtu, vyžaduje kvůli desetinám centu pomalu bakaláře z matematiky a stejně to skoro nikdy není adekvátní částka. 

Proto mi udělalo radost, když mě minulý týden jedna z mých stěhujících se sousedek pozvala, ať si od ní odnesu pár časopisů a já jsem v magazínu Real Simple narazila na jednoduché tipy, jak na dýško. A protože jsem přesně ten typ, co má tendenci věci zapomenout, jakmile časopis zavře, vypisuju a ukládám si je sem - na takové to "co kdyby" - "co kdybych náhodou neměla po ruce B. a hrozilo, že někoho urazím dolarem, když si jich zaslouží třeba osm." Bez dalších řečí, jdeme na to: 

V restauraci

Když jste standardně spokojeni s obsluhou, měli byste zaplatit 15% z ceny jídla. Když jste byli spokojení výjimečně, nechejte 20%. V amerických restauracích jsou dýška obzvlášť důležitá, protože velká část obsluhy dostává naprosto minimální hodinovou mzdu. Jen v sedmi z padesáti amerických států platí, že číšníci a servírky dostávají zákonem stanovenou minimální mzdu - 7.25 USD. V ostatních se klidně může stát, že obsluha vydělává třeba jen 2.13 USD na hodinu a dýška jsou tak celé jejich živobytí. 

V baru

Nechejte barmanovi 1 dolar za každé natočené pivo nebo nalitou dvojku vína a 2 dolary za míchaný drink. Když si objednáte něco malého k snědku, platí totéž co u restaurací. 

Za taxíka

Obecné pravidlo říká 15 - 20% z ceny jízdného. Za spolujízdu typu Uber nebo Lyft byste měli řidiče odměnit aspoň 2 dolary. 

V hotelu

Nechejte každé ráno 2 - 3 dolary za úklid. Když zůstáváte déle, je lepší dělat to denně, raději než nechat na konci pobytu třeba dvacetidolarovku. Úklidová služba se totiž střídá a vaše peníze by se nemusely dostat k té správné osobě. 

U kadeřnice a za mani - pedi

Se podle časopisu Real Simple očekává 15%. Pokud na vašich vlasech pracovalo víc lidí - jeden je myl, druhý stříhal, třetí foukal, můžete dýško rozdělit, ale každému by mělo přistát stejně obstojné množství dolarů. Pakliže nemáte po ruce tolik drobných, časopis doporučuje stáhnout si aplikaci Venmo a spropitné poslat lidem prostřednictvím ní. 

Za hlídání dětí

Ačkoliv máte dohodnutou hodinovou mzdu, zaokrouhlení do blízké celé desítky nikdy neurazí - třeba když uděláte z pětačtyřiceti dolarů padesát. Pokud vám chůva i navařila, měla by být extra odměna samozřejmost. A pokud její služby využíváte pravidelně celý rok, měli byste ji na Vánoce odměnit bonusem v podobě dvoutýdenního platu nebo dárkem ve stejné hodnotě. 

Dýško šatnářům

By mělo být aspoň 1 dolar za kabát a 2 dolary za každou větší tašku. 

Za dovoz jídla

Platí v podstatě totéž co u restaurace. Pokud je všechno správně - což ale mezi dveřmi těžko můžete ověřit, takže tento tip upřímně moc nechápu - dovozce by měl dostat 15% - 20% z ceny jídla. Dýško byste přitom měli připočítat k ceně vždycky, tedy i když je na účtu rozepsán poplatek za doručení. Ten totiž nejde přímo dovozci, ale firmě. Pokud se vám 15 - 20% za doručení zdá šílenost jako mně, doporučuje Real Simple aspoň 3 - 5 dolarů, které navýšíte podle počasí. Když prší nebo sněží, měla by se částka zvýšit minimálně o 2 dolary. 

V kavárně

Když jste standardně spokojení, zaokrouhlení na nejbližší celý dolar neurazí. Když chodíte na latte pravidelně a dáte aspoň jednou za tři kafe dolar navíc, nejspíš si vysloužíte speciální latte art. Možná se z vás a baristy dokonce stanou přátelé na život a na smrt. Pokud o sobě víte, že jste extra nároční nebo vám baristé doporučí něco skvělého v okolí - nákupy, procházku, případně se jim srdíčko na cappuccinu extra povede, doporučí odborníci z Real Simplu nechat v kavárně 20%. 

Učitelům

Každá škola v USA je jiná a má jiná pravidla. Obecně ale platí, že učitelé by neměli přijímat žádné peníze v hotovosti ani šeky - a to od žáků ani od rodičů. Pokud však máte pocit, že učitel je vedle profesionality také výjimečným člověkem, kterého by stálo za to odměnit, dejte mu nějakou poukázku - ideálně do restaurace nebo třeba na masáž. Můžete se dát dohromady a ostatními rodiči a spojit síly. Jenom pozor, ať učitele dárkem spíš neuvedete do rozpaků - třeba ve státě Massachusetts mají státní zaměstnanci zakázáno přijímat jakékoliv dárky v hodnotě vyšší než 50 dolarů. 

Lékařům a terapeutům

Lékaři, zdravotní sestry i všemožní terapeuti mají v USA zakázáno přijímat peníze i jakékoliv dárky. (Časopis neuvádí, jestli se dárkem myslí třeba i bonboniéra nebo balení kávy, ale je pravda, že jsem v USA nepoznala pacienta, který by takové dárky dával, ani lékaře, který by je dostával.) Svůj vděk nejlépe vyjádříte upřímnými slovy na děkovné kartičce, kterou mu necháte v ordinaci nebo na masážním stole. 

Poslíčkům z Amazonu 

Nemusíte nechávat nic. Ale pokud k vám dotyčný člověk jezdí pravidelně a máte ho rádi, můžete ho odměnit pár dolary ideálně v období Dne díkůvzdání nebo Vánoc. O svátcích je naopak skoro povinnost dát ideálně předplacenou kartu do obchodů nebo kavárny v hodnotě aspoň 25 dolarů uklízečce, zahradníkovi, bazénáři nebo komukoliv dalšímu, kdo vám během roku pomáhá udržovat v relativně klidném chodu domácnost a rodinu.  

No, když si to tak po sobě čtu, ačkoliv jsem na americké poměry s tu a tam dolarem a jinak nic byla dost škrt, už tuším, kam mi pořád mizely všechny peníze. Upřímně řečeno, tolik dýšek za všechno mi připadá nehorázné a docela by mě zajímalo, kolik průměrná americká rodina vydá ročně jenom za spropitné všeho druhu. Netušíte někdo? Nebo máte nějakou zkušenost? Budu ráda, když se podělíte. 

Foto: Photo by Sam Dan Truong on Unsplash