Lenka Průšová v otevřeném rozhovoru o kosmetice: Přírodní je někdy horší než syntetika, zapomínáme na zdravý rozum

Formulátorku kosmetiky Lenku Průšovou jsem poprvé zaregistrovala před třemi lety v DVTV. Okamžitě mě napadlo, že je to žena, která patří do všech médií, aby tam o kosmetice konečně promlouval někdo, kdo jí doopravdy rozumí. Už tehdy mě docela znepokojovalo, jak lidé přestávají důvěřovat vědcům a autoritám, kteří se snaží co nejdůkladněji poznat svůj obor, a místo toho jsou ochotní uvěřit kdejaké konspirační teorii nebo v otázce kosmetiky nadšené blogerce, která se s biologií a chemií potkala naposledy na základní škole.


Přesto dokáže bez mrknutí oka pouštět do světa různé bludy, třeba že coby opalovací přípravek k moři vám nejlépe oslouží kokosový olej nebo že co je stoprocentně přírodní, to je nejšetrnější k naší pleti i planetě.

Navrhla jsem tenkrát velký rozhovor s Lenkou coby téma do několika lifestylových časopisů. Všechny ho odmítly. Důvod? Bály se, aby snad Lenka neřekla něco, co by se jim nehodilo, případně co by popudilo inzerenty. Co kdyby se třeba ukázalo, že krém za tři stovky je lepší než ten za tisícovku, jehož výrobce pravidelně inzeruje? Nebo že za čistě přírodním produktem jsou statisíce nacestovaných kilometrů kvůli dovozu surovin, hektary vykácených lesů, živočichů na pokraji vyhynutí a pětinásobné množství produktu, které je potřeba použít, aby splnil účel? Rozhovor s Lenkou jsem střídajícím se šéfredaktorkám nabízela celé tři roky. Nikdy neměly zájem. A pak mi letos v létě konečně došlo, že to je přece důvod, proč mám blog a proč dosud odmítám kývnout na jakoukoliv marketingovou spolupráci. Abych si tady mohla publikovat co chci, kdy chci, s kým chci, jak dlouhé to chci a měla z toho dobrý pocit, že dělám něco, co dává smysl. 

Přesně s tím jsem Lence zavolala. Na rozhovor kývla okamžitě, ačkoliv obě víme, že na rozdíl od lifestylového časopisu si ho tady na blogu přečte zlomek lidí. I když ... kdo ví. Je vás tady čím dál víc a sami máte možnost ovlivnit, kolika lidem pošlete link nebo kolikrát kliknete na tlačítko sdílet na sociálních sítích.

Lenko, jaký je rozdíl v krému za 60, 600 a 6000 korun, pomineme-li firmu, která ho vyrábí a prostředky, které investuje do jeho a své propagace?

Značný. Kvalitní suroviny něco stojí. Kvalifikovaný vývoj něco stojí. Vezměme si třeba dva kuchaře a dejme jim zadání: "Uvař svíčkovou!" Jeden pracuje v michelinské restauraci, druhý v nádražním hostinci. Jeden uvaří z kvalitních surovin od osvědčených dodavatelů, druhý si suroviny "někde" obstará a koupený knedlík ohřeje v mikrovlnce. Svíčkovou dostanete od obou, ale výsledek bude nesrovnatelný. Za kvalitu zaplatíte v každém oboru, v kosmetice to platí také. Přímou úměru mezi cenou a kvalitou ale nehledejte. Váš dotaz aplikuji v příkladu pouze na svou práci, abych nikoho nepoškodila. Já naformuluji nejlepší variantu přípravků, každý se bude prodávat za 60, 600 a 6000 Kč. S jistotou mohu říct, že krém za 600 Kč by byl 10x lepší než krém za 60 Kč. Krém za 6000 Kč bude mít třeba krásnější obal, ale nebude 10x lepší, než ten za 600 Kč. Tyto extrémně drahé produkty se dají považovat za haut couture kosmetiky. Platíte za jedinečnost.  

Čím to je, že třeba v nezávislém testování časopisu dTest vycházejí pravidelně nejlépe krémy Cien z Lidlu, které stojí kolem 100 Kč? 

To nechápu. Osobně si myslím, že pokud někdo takové testy publikuje, měl by zveřejnit i metodiku testu, a hlavně jaké laboratoře a jací odborníci produkty hodnotili. Tyto informace jsou naprosto zásadní. To však dTest nikdy neudělal.  

Může dobrý krém ubrat 5, 10, i víc let? 

Dobrá péče, a tady zdůrazňuji komplexní péče – čistění, občas kosmetika, séra, masky a podobně pět let na kvalitě kůže ubere úplně v pohodě. Dokonce i deset let není nemožné. Koupit ale jeden krém, sem tam se natřít a čekat zázrak … To fungovat nebude. 

Je krásná pleť jako ta vaše spíš zásluha genetiky nebo toho, jak se o ni staráte? Případně takto: do jaké míry můžu obelstít genetiku?

Genetika je fajn věc. Někteří šťastlivci mají pravdu kvalitnější pokožku než zbytek populace, ale to jsou výjimky v řádech jednotek procent, řekněme třeba jedna žena ze sta. Dle mého názoru můžeme pravidelnou péčí ovlivnit to, jak vypadáme, z padesáti procent. Možná to přeženu do extrému, ale kolikrát jsem slyšela stížnosti na ideální míry, že "za to mohou geny". Obvykle ale chybí sport, o jídelníčku nemluvím. Korunou dne je pak použití výtahu do čtvrtého patra, protože je dáma či pán "po celým dni vorvanej". Logicky pak nebudou ani ideální míry. U kůže je to totéž. Chcete ji mít pěknou? Vyviňte iniciativu. 

Když si kupuju kosmetiku, co bych si v první řadě měla hlídat? Co by v ní být mělo/co naopak nemělo, aby byla bezpečná a účinná? 

Bezpečnost a účinnost jsou dvě rozdílné věci. Z hlediska bezpečnosti platí, že každý legálně uvedený výrobek na trh v EU musí mít zhodnocení bezpečnosti od certifikované osoby, tedy jakousi zprávu, která deklaruje, že i po opakované expozici přípravku nemusíme mít obavy. Seriózní výrobci hodnocení bezpečnosti svých výrobků mají. Vyrábět si kosmetiku doma v kuchyni považuji za velmi nebezpečný trend. Na to je třeba dávat pozor. Laik doma vyrobí kosmetiku ze surovin, které nejsou kontrolované, nedodrží správnou výrobní praxi, takže pak hrozí riziko kontaminace a špatného konzervování produktu. Je dobré použít zdravý rozum. Opravdu mi může nabídnout "zázračná" doma vyrobená mast z nedefinovaných zdrojů něco významně lepšího než výrobek od profesionála, který se tomuto oboru věnuje třeba patnáct let? Zmíněná účinnost souvisí s tím, co jsem odpověděla v první otázce.  

Dá se jednoduše říct, kdy je nějaká kosmetika bezpečná a kdy není? 

Pokud je legálně umístěna na trh a splňuje všechny legislativní podmínky pro toto uvedení potřebné, je kosmetika vždy bezpečná. Pravda však je, že pro běžného spotřebitele je to, jestli byla kosmetika na trh uvedena legálně, velmi těžké zjistit. 

Jsou běžné krémy opravdu plné umělých ingrediencí, kterých se máme bát, speciálně pokud je aplikujeme na děti? 

Doposud nechápu, proč jsou umělé (syntetické) suroviny vnímány absolutně negativně. Nic není jen černé a bílé. Některé silikony (ano, s plným vědomím zmiňuji látky ze skupiny silikonů) jsou svými účinky nenahraditelné. Zejména v určitých segmentech, jako například dekorativní kosmetika. Syntetika není zlo. Správná koncentrace syntetiky je technologický pokrok. Pokud chceme uživatelsky špičkový výrobek, neznamená to, že musí být 100 % přírodní. Neznamená to ani, že má být 100 % syntetický. Znamená to, že se má najít optimální rovnováha mezi přírodou a vědou. Osobně se stavím proti jakýmkoliv extrémům. Říci, že cesta 100 % natural je jediná možná a hlavně ta nejsprávnější, může jen člověk s velmi omezeným rozhledem v dané problematice. A abych odpověděla na otázku – pokud je výrobek legálně umístěn na trh a splňuje všechny legislativní podmínky pro toto uvedení potřebné, je bezpečný. Pro dospělé i pro děti.

Lenka Průšová momentálně působí jako vývojářka produktů značky Canneff

A naopak, je přírodní kosmetika něco, co si na sebe můžu plácat bez omezení – protože jak argumentují některé beauty blogerky, do krevního řečiště prostupuje jen to, co je tělu "přirozené" a také do odpadu jde pouze to, co je odbouratelné a rozložitelné? 

Přírodní neznamená bezpečný. Přírodní znamená, že použité látky se vyskytují i v přírodě. Nic víc, nic míň. Přírodní produkt může být velmi kvalitní, ale velmi i nekvalitní. Říci od stolu, že něco je skvělé jen proto, že to je přírodní, to je opět extrémní názor, který se nezakládá na pravdě. Navíc, do krevního řečiště kosmetika neprostupuje. Kosmetika působí v epidermis, tedy ve svrchních vrstvách kůže. Pojmem "vstřebat" myslíme fakt, že se látka dostane k bazální vrstvě, tedy k hranici mezi epidermis a dermis (škára), kde se odehrává většina regeneračních procesů. Pokud se k bazální vrstvě dostane cca 30 % aktivních látek v přípravku, považuji to za úspěch. 

Co je největší nesmysl, který slýcháte o klasické nebo přírodní kosmetice, ať už z úst běžných žen nebo z úst novinářek, kosmetických blogerek a dalších?  

Nejvíce slýchám, že přírodní rovná se stoprocentně kvalitní, stoprocentně bezpečné a jediné správné. Dále, že jakákoliv syntetika je jedovatá. To mě jako fyzikálního chemika samozřejmě neskutečně točí. Obzvlášť v případě slečen, které chemii, fyziku a případně biologii viděly naposledy ve škole a svými znalostmi skončily u ný, natý, itý, ičitý… Samozřejmě každý má právo na svůj názor, ale zároveň by každý měl mít i sebereflexi k čemu je a k čemu není kompetentní. Já třeba z principu veřejně nekomentuji ekonomické kauzy. Nepřísluší mi to, protože se ekonomií nezabývám, neumím to. Proto se k tomu ani nikdy vyjadřovat nebudu. S dost velkou pravděpodobností bych totiž ze sebe udělala troubu. Tento přístup má ale v kosmetice málo kdo. Ráda vedu diskuze, ale musí být založeny na faktech. Mnohokrát jsem viděla video blog o tom, kde velmi mladá slečna drží přípravek, čte složení (spíš slabikuje, protože názvy nezná) a pak prohlásí, že je jedovatý. Pokud by řekla, že jí je nepříjemný, mastný, lepivý, v pohodě. To je názor, který je třeba akceptovat a je to naprosto v pořádku. Pokud ale řekne, že je jedovatý/zdraví škodlivý a podobně, je to lež a je jen otázkou času, kdy se takto neprávem očerněné firmy začnou bránit. 

Lenko, spoustu lidí straší, že - když to řeknu hodně zjednodušeně - v kosmetice jsou mimo jiné suroviny z ropy. Pojďme vysvětlit: proč tam jsou? To se nedají vyrobit jinak? Nedají se ničím nahradit? 

Je pravda, že nejlevnější krémy obsahují parafín či vazelínu dost často. Ale zároveň i top krémy v řádech tisíců korun za kus mají v "Ingredients" citované Paraffinum Liquidum či Petrolatum. Opět tedy není jasná odpověď. Jsou to emolienty, které zvláčňují kůži. Proč se do výrobků používají? Protože v nich mnohdy mají smysl. Do krému proti mrazu prostě vazelínu dám, protože na kůži potřebuji udělat primárně bariéru a jiné substance mi to udělají velmi obtížně. Zejména atopici mají přípravky se syntetikou/ropnými deriváty rádi, protože je nedráždí a kůži jim chrání lépe než oleje. A pokud něco osvědčeně funguje a pomáhá, proč by se to mělo dělat jinak? 

Je klasická kosmetika nešetrná k planetě Zemi? A je ta přírodní šetrná? Nebo je to spíš o tom, že si pod vlivem marketingu "co je přírodní, to je dobré", neuvědomujeme, jak našeho honba za přírodním drancuje planetu?

Víte, já se třeba šetrností k přírodě zabývala nedávno, když jsem vyvíjela šampon. Udělala jsem 100% přírodní přípravek. Měl však jednu nedokonalost - nízká viskozita. Tekl tak moc, že ho lidé v průměru spotřebovali třikrát tolik než normálního šamponu. Prostě si ho do ruky kydnuli moc. Přede mnou bylo rozhodnutí, jestli ho ponechat v této podobě a vyhovět extrémnímu marketingovému tlaku, který chce všechno bio, eco, free…, nebo zapojit zdravý rozum a přihodit tam polymer syntetického původu, který viskozitu zvedne a šamponu bude každý používat velmi malé množství. To, že jsem nakonec tu magickou stovku vyměnila za 97,71 % přírody bylo správně. Za ty 2,29% syntetiky jsem ušetřila 3x tolik elektřiny na výrobu, 3x tolik obalů, 3x tolik pohonných hmot na dopravu. Mnohdy se v honbě za lepším světem zapomínáme na podstatu věci. A pokud někdo není schopen vnímat fakt, že právě i syntetika může vést k lepšímu výsledku, je ve vší úctě bezpředmětné takovou diskuzi vůbec vést. Smysluplná rovnováha ve svém důsledku pomůže ekologii daleko víc než dogmatická propaganda ryze přírodních látek, které letadlem přivezeme do Evropy z jiného kontinentu.

Vy sama říkáte, že poznáte, které aktivní látky vám pomáhají ke krásné pleti. Jak to můžu poznat já coby laik?

Musíte přípravek zkusit a pozorovat se. Pokud vidíte zlepšení, přípravek vám pomohl. 

Proč je teď všude kolem nás tolik ekzémů a alergií, když vývoj kosmetiky jde tak raketově kupředu? Nejsou tohle věci, které by měly být dávno vyřešené? 

Problematika alergií je velmi složitá. Indukovat alergii nebo neadekvátní reakci může téměř cokoliv. Není to přitom vina přípravku, ale naší imunity. Někdo má alergii na citrusy, někdo na ořechy. To neznamená, že jsou arašídy či kešu jedovaté. To, co se nám projeví na kůži, nelze vztáhnout pouze ke kosmetice. A proto nelze dát ani jednoznačnou odpověď na tuto otázku. Vždy to bude případ od případu. Jsem si ale téměř jistá, že do budoucna alergií neubude. 

Jak se coby odbornice na kosmetiku díváte na estetické zákroky typu botox, výplně nebo přírodní výplně jako kyselina hyaluronová nebo kolagen? 

Osobně proti estetickým zákrokům nic nemám. Zákrok ale musí být estetický. Rty typu kačer jsou příšerné a k smíchu. Ve své podstatě: pokud je zákrok proveden správně, není to poznat. Botox je velmi diskutované téma. Pomocí botoxu lze korigovat třeba asymetrii obličeje a tomu nemám co vytknout. Zároveň je třeba si uvědomit, co botox dělá. Znecitliví nám určitou část obličeje, tím se vyhladí vráska. S kvalitou kůže však neudělá nic. Tedy, ani botox není spása lidstva, po které budeme krásní. Může však (správně aplikovaný!!!) pomoci sebevědomí ženy či muže a je jen osobním rozhodnutím každého z nás, co vnímáme či nevnímáme jako důležité. Já osobně estetický zákrok prodělala. Měla jsem na čele výrazné jizvy po akné, následek puberty. Před deseti lety jsem si jizvy nechala odstranit laserem. Zákrok proběhl třikrát, hodně to bolelo, ale nelituji toho. A protože jsem se obrátila na profíka, nic na mě nepoznáte.

Na jaký kosmetický produkt nedáte dopustit a jaký byste na svou pleť nikdy nepoužila? 

Nedám dopustit na všechny svoje produkty, které momentálně vyvíjím pod značkou Canneff. Bez přehánění říkám, že jsou mojí součástí. Naopak bych nikdy nepoužila produkty, které vídám na vánočních trzích. To, že je přípravek míchaný skleněnou tyčinkou, za úplňku, doma, ručně a s láskou (bez řádné registrace - to jsme zase zpátky u toho, kdy kosmetika je a není bezpečná), to mě nepřesvědčí. 

Kolik lahviček a tubiček obsahuje vaše koupelna? 

Intenzivně sleduji konkurenci, abych věděla, jak daleko jsou kolegové formulátoři. Zkouším. Spíš na lahvičky bychom to mohli počítat na kila. Asi 40-50 kilo kosmetiky se u mě najde. 

Kupujete si produkty, nebo si je mícháte doma, a pokud doma, jak to vypadá v praxi?  

Pravidelně používám své věci, nepravidelně zkouším jiné brandy. Čistě z vědeckých důvodů. Kosmetiku nemíchám doma, ale v laboratoři. To, že se stavím proti domácí amatérské produkci, není tajemství. Je to můj dlouhodobý názor. Pokud si kamarádky zahustí nějaké olejíčky včelím voskem a mají z toho balzám na cokoliv, je to hezká zábava na odpoledne a nikomu to neublíží. Pokud si ale vyrábí krém, tedy přípravek s vodou, jak vědí, že vše správně nakonzervovaly? Spory ani kvasinky okem nevidíme. Z hlediska mikrobiologie není kuchyně optimální místo na výrobu kosmetiky. Jak vědí, že suroviny, které koupily na internetu, jsou v pořádku? Mají doma analytickou laboratoř a každou složku zkontrolují stejně jako profesionální výroba? Chápu, že takové ty nevinné věci (slévání olejů a podobně) můžou být i legrace, ale přesvědčení, že doma udělám něco více kvalitního než profesionál, to je pohled poněkud naivní. 

Lenko, je v 21. století potřeba, aby byla kosmetika testovaná na zvířatech? 

Je to velmi častá otázka. V EU se ze zákona na zvířatech testovat nesmí a nedělá se to. Spousta lidí nevidí rozdíl mezi farmaceutickými preparáty a kosmetikou a zaměňují je. Posílají mi pak odkazy na firmy, které se zabývají pěstováním laboratorních zvířat s tím, že si mám doplnit vzdělání. K tomu nemohu dodat nic a ani nemám dostatek energie, abych takovým lidem vysvětlila rozdíl mezi kosmetikou a léčivem. Navíc, mnohdy prostě nechtějí poslouchat. Budu se tedy držet faktů. Finální kosmetické výrobky se v EU na zvířatech netestují. Je to zakázané. Suroviny (s účelem výhradně pro kosmetické použití) se v EU na zvířatech také netestují. Je to rovněž zakázané. Často mi lidé říkají, že Čína na zvířatech testuje. Ano. Čína opravdu na zvířatech stále testuje, ale nevím, co s tím mohu jako občan ČR dělat. Evropa své stanovisko jasně vyjádřila tím, že testování zrušila jednou pro vždy. Existují i různé certifikáty nevládních organizací, které mají svá interní pravidla. Obvykle to vyjadřuje postoj firmy k testování na zvířatech a implicitně tím podněcují výrobce, aby si tento certifikát (samozřejmě za jistý finanční obnos) pořídily. Mylně to však veřejností bývá interpretováno tak, že kdo nemá certifikát, například přeškrnutého králíčka na obalu, určitě testuje, protože určitě obchoduje s Čínou. To tak ale není. Jsou stovky výrobců, kteří sídlí v EU, dodržují legislativu EU a do Číny nevyváží. Nemají tedy povinnost jakýkoliv certifikát kupovat. Navíc, pro testování jednotlivých složek kosmetiky již existuje značné spektrum validovaných in vitro (zkumavkových) metod. Pokud máme dostatečné množství těchto toxikologických dat k jednotlivým látkám, lze předpokládat, že i finální výrobek bude bezproblémový. Na tomto principu teď Evropa funguje. A z čistě toxikologického hlediska – testy finálních výrobků na zvířatech, které jsou určeny lidem, nemají praktický význam. Z vědeckého hlediska by neměly relevantní hodnotu. I proto se to nedělá.

Je lepší, co se krášlící kosmetiky týká, být celý život věrná jedné značce, nebo značky střídat? 

Každému vyhovuje něco jiného, je to velmi individuální. Držet se jedné značky jen proto, že někdy někdo řekl, že se značky nesmí míchat a kombinovat, to je nesmysl. Člověk pozná, co mu dělá dobře. Když to nevyhovuje či vyhovovat přestane, je čas na změnu. 

Vývoj aktivních látek používaných v kosmetice se zrychluje neuvěřitelným tempem. Dnes není problém do krémů dát kmenové buňky. Co nás čeká za 5, 10 let? 

To netuším a nechci spekulovat. Jsem chemik, nikoliv vědma.