Okamžik radosti: Hotelová snídaně
Včera ráno jsem snídala v hotelu. Už jsem tady myslím někdy psala, že zbožňuju hotely. Po včerejšku si připadám, že hlavní důvod nejsou hotely samotné, ale spíš hotelové snídaně.
Snídaně v hotelu má pro mě velké kouzlo. Je to mnohem propracovanější okamžik než ten, který v tuto část dne obvykle zažívám doma u hrnku čaje na stojáka a jogurtu s müesli. Líbí se mi, jak obsluha vyskládá na stůl celou kuchyni – osm druhů marmelád, plástev s medem, dvacet druhů pečiva, jogurty od domácího po kupovaný a k nim mističky se semínky, rozinkami, ořechy, v Turecku pak asi třicet druhů sýrů, oliv, různobarevných sladkostí a drobivého sladkého pečiva, jak vám na přání udělají omeletu z čehokoliv si vzpomenete, jak je tu pět různých džusů včetně rajčatového, na který koukám, že ho jednou ochutnám, ale nakonec jdu na jisto zase pro pomerančový – třikrát! (A pro třetí čokoládový croissant, absolutní snídaňový favorit!) Jak je to všechno naaranžované, precizně srovnané, jak nikdy nic úplně nedojde, protože obsluha neustále všechno doplňuje, jak to má eleganci a styl! V hotelu si vždycky dávám džus, čaj i kávu, nic prostého. Ty piju z hrníčku s podšálkem, na kolenou mám ubrousek. Jsem vysprchovaná, mám šaty a upravené vlasy. A nakonec po mně někdo smete drobky, odnese talíře, hrníčky a nandá je do myčky, takže já se můžu bez výčitek odvalit do pokoje. Přesto tu chvíli odejití od stolu vždycky maximálně oddaluju.
Hotelová snídaně je obřad, u kterého si s B. vždycky říkáme, že tohle si budeme dělat i doma, mít na stole tucet věcí a z těch uzobávat půlku dopoledne, ale nakonec to samozřejmě nikdy neděláme. B. si zaleje instantní kaši (to v tom lepším případě), já si otevřu jogurt, který nakonec posnídáme společně s Benjamínem. O víkendu děláme snídaně delší a nápaditější, ale stejně, marmeládu máme na stole jednu, a pro čerstvé pečivo se nám taky nechce. Což je vlastně dobře, protože kdyby chtělo, a kdybych každé ráno chystala elegantně stůl, nikdy nebudeme mít speciální požitek z toho hotelového.
:-)), je to tak, trochu zavidim, ale zvedam se od PC a jdu si udelat vlocky s tvarohem a medem. Jo, hotelove snidane take miluji. Dobre, ze je nemame denne, asi uz by nam to opravdu zevsednelo.
OdpovědětVymazat:-) Dagmar
Dagmar, děkuju! ... My jsme si ji tam tak zamilovali, že jsme se na ni vrátili ještě další víkend. Bylo to pořád skvělé, ale přece jen takové okouzlení jako z toho poprvé už tam nebylo. :)
Vymazat