Knihy, které mi pomohly pochopit Ameriku

Knihy, které mi pomohly pochopit Ameriku

Po sto letech plním jeden z restů a píšu příspěvek o tom, co už jsem tady slibovala několikrát a několika z vás. Uff! Upřímně nevím, proč mi to tak dlouho trvalo. Asi že věcí, o kterých chci psát, je tolik a témat mám plný sešit, až jsem z toho ve finále nesvá, že ani kdyby tento blog existoval sto let, všechny publikovat stejně nestihnu? ... Tento každopádně ano, takže které knihy že mi pomohly pochopit USA?

Tuvia Tenenbom: Všechny jejich lži 
Tuto knížku jsem našla nějakou zvláštní náhodou jednoho dne na Facebooku a od té doby jsem velkou fanynkou jejího autora - s nadšením jsem přečetla i jeho díla o uprchlících a o Židech. Každopádně, Všechny jejich lži je kniha o Americe. Tuvia projíždí Spojenými státy a ptá se lidí, někdy úplně obyčejně, někdy záměrně provokativně, na jejich názory na kontroverzní témata v americké společnosti. Takže zbraně, homosexuálové, rasismus, potraty; témata plná pokrytectví a bohužel taky názorů, pro které jejich zastáncům chybí argumenty. Tato kniha, to je reálnější a za mě bohužel horší Amerika, než kterou známe z nekonečné řady seriálů, filmů a knih. Určitě doporučuju, zejména pokud se zajímáte o politiku, máte rádi dokumentární knihy spíš než romány a nebojíte se nekorektního politického humoru a pár nepěkných prozření. 

Paul Johnson: Dějiny amerického národa 
Přiznám se, že osmisetstránkové dílo Brita Paula Johnsona jsem zatím nepřečetla od první do poslední stránky. Ale často si v něm listuju a když se začtu, stojí to za to. Johnson je mistr vyprávění a spojování zdánlivě nesouvisejících událostí. Bude vás bavit, pakliže vás baví zkoumat, proč jsou Američané, jací jsou, odkud se vzal jejich charakter, kultura a světonázor. Teď, když tohle píšu, slibuju si, že hned jak dočtu Serotonina, vezmu Johnsonovu knihu znovu do ruky a budu se snažit přečíst ji tak poctivě, jak si zaslouží. A tip pro všechny, kdo nechcete tuto bichli stěhovat v kufru do světa – tady najdete i e-verzi. 

Chimamanda Ngozi Adichie: Amerikána 
Na Amerikánu existuje spousta protichůdných názorů – já se řadím k těm, kteří tuhle knihu hýčkají jako jeden z velkých pokladů. A kroutím hlavou nad každým, kdo o ní říká, že to byla nuda nebo že ho štvala. Hlavní dějová linka je milostný příběh Ifemelu a Obinzeho, dvou Nigerijců, kteří se snaží splnit si americký sen. Ve skutečnosti jde ale spíš o román zabývající se problematikou rasy, které je bohužel v USA stále velmi aktuální, a o které je o to zajímavější číst z pohledu africké černošky. Pravda je, že i já bych Ifemelu vzhledem k její komplikované povaze coby kamarádku zřejmě těžko skousla, a pravděpodobně bych i já byla označena za rasistku, jelikož například výraz "tělová barva" mi – na rozdíl od ní – vážně rasistický nepřipadá. Ifemelu je leckdy ublížená až příliš a nimrá se ve věcech, které za to podle mě nestojí. Ale třeba to tak beru, protože si je coby "běloška" zkrátka neuvědomuju? No nic. Líbilo se mi to moc, je to dobře napsaný román upozorňující na věci, kterých jsem si v USA sama všímala. 

American Ways: Introduction to American Culture 
Vlastně učebnice, kterou by však podle mě Američané měli dávat každému už na imigračním coby povinnou četbu pro vstup do země. Cizincům je v ní velmi polopaticky vyložena americká historie, migrace, na které byly USA založené a politický a právní systém, na kterém se dál rozvíjely. Na konci každé kapitoly je dokonce slovníček a jednoduchý test, abyste si mohli ověřit, jestli jste vysvětlení správně pochopili a taky náměty pro malý domácí nebo pouliční průzkum. Jde o otázky, které byste v souvislosti s danou kapitolou měli položit rodilým Američanům. Kterým, když většina se konkrétním odpovědím na složité otázky spíš vyhýbá (viz kniha Tuvii Tenenbona), to už bohužel učebnice neuvádí. Každopádně kdybyste si měli o Americe přečíst jen jednu knížku, pak ať je to tato. Bohužel je k dispozici jen v angličtině, ale pokud jste řekněme středně pokročilí, dá se to podle mě zvládnout. 

Veronika Bednářová: Má americká krása 
O této knize jsem už psala, takže ať se neopakuju – tady je link na předchozí článek. Jen pro pořádek: jde spíš o cestopis než o vlastní zážitky, který ale velmi zajímavě přibližuje spoustu symbolů americké kultury, především těch, které najdete v NYC.