Kolik úsilí stojí být ženou s dokonale nalakovanými nehty? (A proč já jí nikdy nebudu.)
Paní Sevgi, která mi chodí pomáhat do domácnosti a s Benem, potkávám v našem domě minimálně dvakrát do týdne. Vždycky, když mi zamává nebo mě obejme, všimnu si, že má jinak nalakované nehty na rukou, než měla včera nebo ve středu.
Ženy, které si lakují nehty, upřímně obdivuju. A ty, které je nemají odřené a neustále mění jejich barvu, přestože pracují v domácnosti a úklidové prostředky drží v ruce častěji než cokoliv jiného, ještě víc. Nalakované nehty pro mě představují jistou ženskou sofistikovanost, která pro mě zřejmě vždycky zůstane nedosažitelnou.
K lakování nehtů je totiž zapotřebí jistá pečlivost, trpělivost a schopnost nečinnosti bez výčitek, kterou já bohužel neoplývám. Můj "to do" list nikdy nekončí, neustále do něj přidávám nové a nové položky, a když se občas – třeba jako dnes – volno naskytne, přijde mi škoda vyplýtvat ho na čekání až mi zaschne lak na nehtech a radši napíšu druhý příspěvek na blog. Když mi nehty nalakuje někdo jiný, bolí mě to skoro stejně, protože se neumím smířit s jejich rychlou pomíjivostí. (Nohy mi nevadí, u pedikúry se dá číst, vydrží i měsíc a červená barva hodící se víceméně ke všemu mi vydrží i čtyři týdny.)
U rukou ale stačí jednou umýt nádobí a je po kráse. Lak mi nikdy nevydrží déle než hodinu, ať si dám jakoukoliv barvu, vypadá podivně, jelikož se nehodí k mému typu osobnosti: trochu zrychlené, rozpačité, u které vždycky něco přebývá nebo chybí, něco se kroutí, něco neladí s tím, jaká aktuálně je ... Kolik času by mě každé ráno stálo, abych třeba jen na svých nehtech dosáhla stavu dokonalosti? Jaký život bych musela vést, abych stíhala měnit obden jejich barvu, upravovat si vlasy, slaďovat nehty s bižuterií, obměňovat kabelku, boty?
Často nad tím přemýšlím. Teď v šestatřiceti už naštěstí nikoliv u regálu s laky na nehty a s výčitkou, že bych měla být jiná, nebo dokonce se závistí, ale mnohem častěji se smířením a obdivem k ženám oplývajícím vlastnostmi, které mně chybí.
Tak to ja mam nastesti v pohode. Nehty se nelakuji a ani se nemaluji a staci mi jen kvalitni krem a parfem. Nejradeji pouzivam Diora a ted jsem si oblibila jeden od Balenciaga - Botanica. Je to takovy kus luxusu, ktery si dopravam a staci mi to. Ale ty zeny ktere to tak zvladaji, jak pisete Jano, take obdivuji. Sama bych ten stres ale nechtela mit.
OdpovědětVymazatKrasny den do Ankary
Dagmar
Dagmar, zdravím. :) Já mám krémy taky ráda. A po parfému pořád pátrám. Kdysi jsem si bez nich neuměla představit život. Ale od toho, co jsem byla těhotná, nemůžu najít vůbec žádný, který by mi za chvilku doslova "nesmrděl". Vždycky se pro něco nadchnu, naštěstí už si beru jen vzorečky, ale i ty pak leží v koupelně a dávám je mamince nebo naší paní chůvě Sevgi. Hledám, hledám, ale skoro tři roky a pořád nic ... :)
OdpovědětVymazat