Kolik toho opravdu MUSÍME stihnout?
Je půlnoc a pět minut, ideální doba vyměnit si s kamarádkou pár zpráv o životě a mateřství. O těch pocitech, jak to hrozně letí a zároveň se táhne, jak nic nestíháme, často jsme všude pozdě, máme 150 rozdělaných věcí naráz a ptáme se, jak mohou být naši muži tak necitliví, když se nás ráno ptají, jak jsme se vyspaly, nebo po příchodu z práce, co jsme celý den dělaly.
... Užuž začínáme o tom, co je to za svět, ve kterém toho ženská musí stihnout tolik, ale naštěstí se včas zarazíme.
Musí, nebo chce?
Stresuje nás doba, práce, povinnosti, muži, děti, nebo především věci, které chceme my samy po sobě? Speciálně my, co se snažíme skloubit péči o rodinu s nějakou prací, protože bez ní si připadáme neúplné a bez rodiny zase úplně prázdné? Zítra napíšu nový post na blog, vyřídím e-maily, vyperu, zaběhnu, zavolám, uvařím a ... a pak je půlnoc, jsem ve stresu, zmožená, zklamaná, že z naplánovaného toho moc nevyšlo. A přesně vím, co přijde. Taky mám tendenci házet to na dobu, všechno a všechny okolo a hledat chápavé přikývnutí "och jak to my ženy dneska máme těžké".
Máme? Nebo si to děláme?
Delame :-))), znam i jine zeny, ktere se nestresuji, jako treba moje francouzska kamaradka. Nepomlouvam ji tady, ale do jejiho bytu ja bych navstevu nepustila :-), ona ano :-)) a je to moje nejpohodovejsi, nejmilejsi a nejuprimejsi kamaradka, ma srdce opravdu tam kam patri a nevzrusuje se nad blbostmi, prachem, neumytym nadobim, neporadkem po kocce a detech. Ale nakupuje jen kvalitni potraviny a v tom je tedy puntickarka:-)) a neni to tak lepsi??? Take se to snazim vic priucit! SAVOIR VIVRE
OdpovědětVymazatKrasny vikend preje Dagmar
:)) Určitě je to tak lepší! Taky bych si přála do takového stavu dojít. Krásné léto, Dagmar! :)
Vymazat