Proč si přestat vyčítat knížky, které nikdy nepřečtete?
Každopádně, i když jsem hektický knihomol, co po nocích hltá knihu za knihou, prakticky každý týden, kdy nějakou dočtu, si zároveň pořídím minimálně dvě nové. Buď si je koupím rovnou do Kindlu nebo do své knihovničky, často to ale dělám i tak, že si ji napíšu na svůj "TO READ" list. Neboli seznam knih, které jednou plánuju přečíst. Knihy do něj přidávám pořád, stejně jako se neustále pídím po nových tipech. A to přesto, že už teď jich mám kolem sebe tolik, že bych musela žít minimálně do sto padesáti let, abych je měla šanci vůbec otevřít.
Někdy z toho mám radost, že mám své oblíbence hezky pohromadě, můžu si je prohlížet a snít o tom, jak se jednou objeví nedefinovatelné množství volného času, kdy je všechny přečtu. Jindy mě pohled na knihovničku, kam ukládám další dílo, naplní lehkou nervozitou a výčitkou: jak jsem rozmařilá, když utrácím za výtisky, na které nikdy nedojde, nezodpovědná a taky jak si zcela dobrovolně připomínám, na co všechno nemám a nikdy nebudu mít čas.
Proto mi udělalo radost, když jsem nedávno narazila na článek amerického akademika Nicholase Taleba. Taleb v něm píše o tom, že výčitky ohledně nepřečtených knih vůbec nejsou na místě. Ostatně, spisovatel Umberto Eco měl prý výtisků ve své knihovně 30 000. Myslíte, že je opravdu všechny zhltal?
Pochopitelně ne.
Ale podle Taleba to nevadí. "Nepřečtené knihy udržovaly Eca intelektuálně hladového a zvědavého," říká a pokračuje: "Ani já je neberu jako zprávu o vlastní neschopnosti nebo ignoranci, ale jako důkaz nekonečné zvědavosti."
Taleb taky říká, že čím starší budeme, tím bude naše takzvaná antiknihovna nepřečtených děl větší. "Berte si jako cenou připomínku lidských limitů, která vás udržuje pokorné vůči tématům, o nichž víte málo, a hladové se neustále učit a něco dozvídat."
Zase jsem si uvědomila, jak někdy stačí se na některé věci podívat nebo je pojmenovat jinak. A rázem je k sobě člověk hned shovívanější. Dokonce jsem teď na sebe za ty nepřečtené knížky možná i trochu pyšná? :)
Jeje, tak tech mam taky dost (tech neprectenych). Ceskych i nemeckych. Radeji ctu v cestine. I kdyz si myslim, ze obe reci ovladam stejne, prece jenom asi ta materstina jinak oslovi a i ty emoce jsou takove jine. Alespon to tak citim. Take vidim, jak se ta rec meni a i proto se snazim cist knizky cesky a nezapominat. Me ucili doma, ze se knizky nesmi vyhazovat (nektere bych tedy osobne klidne zlikvidovala :-) Takze je rozdavam a davam vsude do tech malych budek na ulicich(kdyz tam jsou - moc jich jeste neni). Prozu take nectu, mozna skoda.
OdpovědětVymazatSnad tenhle rok vsechny knihy procistim. Minimalismus se mi libi, ale chybi me ta disziplina to opravdu realizovat. Tak zkousim alespon tu stredni cestu :-))
Pozdravuji do Turecka
Dagmar