Co mi dělá radost: Noční snění o snídani

Co mi dělá radost: Noční snění o snídani

Mám takovou libůstku. Večer před spaním, pár minut před tím, než zavřu oči a usnu, se mi před očima objevuje nejen právě uplynulý den, ale také zítřejší ranní snídaně. 

Není to hlad, který by mě nutit vstát, dojít z ložnice do kuchyně a otevřít lednici. Je to takový předstupeň snění se zcela konkrétními chutěmi na horký čaj, kávu, banánové lívance s malinami a řeckým jogurtem posypaným Grankem a oříšky, vajíčka nahniličko s avokádem, rozpečené toasty s máslem a fíkovou marmeládou nebo čokoládové pain au chocolat z naší oblíbené pekárny. Poslední dobou často sním také o turecké snídani s vařícím čajem v tulipánové sklenici, třemi druhy sýra, olivami a dvěma lžičkami medu, který na mě čeká v miniaturní malované misce. 

Přitom ráno pak moje snídaně většinou dopadne úplně jinak. Rozespalá si mažu skoro spálený toast s arašídovým máslem (kdo pořád kroutí tím knoflíkem u toasteru, vždyť toto už přece není možný!), dvě vejce hodím maximálně na pánev a smutně zírám do lednice, že zase došel jogurt. Výlet do pekárny uskutečním maximálně jednou za rok, a to ještě na dovolené. Jindy na něj není čas.

Ale někdy, někdy se taková snídaně ze snu povede. Zvláštní shodou náhod vstávám, nejsem nepoužitelná, mám dost času. Taky máme doma dva zrající banány, v mrazáku maliny, v lednici jogurt, v polici Granko a ve sklenici zbývá poslední hrstka oříšků. Když pak udělám ty lívance, na které jsem myslela v jedenáct v noci, mám z toho úplně iracionální radost. 

Možná, že nejvíc mě na tom baví ta nahodilost. Náhodná konstelace faktorů, kdy kolečko zapadne jedno do druhého a zařídí, že se sen promění v realitu. Vždycky je to příjemné překvapení.  Někdy to vyjde, ale spíš ne. A od toho mám pak snění. A těšení na zítra. Protože, co když ... ?