Za co jsem vděčná právě končícímu roku?

Za co jsem vděčná právě končícímu roku?

Konce roku mívám rok od roku melancholičtější – období po Vánocích do Silvestra je pro mě takové nedělní odpoledne celého roku. Letos to bude hlavně tím, že mi tento rok přišel mimořádně krátký, extrémně kratší než všechny předchozí. 

Plynutí časem na mě dolehlo mimořádně silně včera odpoledne (Byla neděle, ehm ...), kdy mi přišlo, že kromě těkání mezi myčkou, pračkou, občasným čtením, prohlížením sebetrýznivých instagramových profilů dokonalých lidí, které nevím, proč sleduju a přemýšlením o smyslu života kvůli věcem, co se mi děly, jsem toho vlastně moc nestihla. Jako by se celý rok vynuloval. Mám dojem, že mezi loňským posledním dnem roku a tím letošním, neuplynulo 365 dní, ale tak týden. Když jsem si pak ale lehla večer do postele, musela jsem své hodnocení roku dost poupravit. Rok 2018 byl pro mě v mnohém těžký. Nejdřív se mnou zametla nemoc maminky, pak stěhování, moje vyhřezlá plotýnka, prostě trochu peklo. Přesto nemůžu říct, že bych jen "přežívala". Byl totiž zároveň plný věcí, které jsem zvládla, byly příjemné, měla jsem z nich radost a jsem za ně vděčná. Byl to rok, kdy ...

• jsem byla milovaná, podporovaná a bylo o mně postaráno, takže jsem ho mohla celý strávit se svým synem a u toho stihnout spoustu věcí
• dokončila jsem školu v cizí zemi 
• vydaly jsme s Martinou Pavlovou Zápisník cestovatelky a Zápisník milovnice knih
• dopsala jsem knížku "Moje bejby Amerika" a na křtu se po letech potkala s Hankou, Katarínou, Martinou, Jitkou, Maruškou, Honzou. Podepsala jsem desítky knížek  - děkuju za to!
• viděla jsem Havaj, jeden z mých největších cestovatelských snů
• přečetla jsem srdcervoucí čtyřdílný román Geniální přítelkyně, ze kterého jsem byla a navždycky budu úplně paf 
• přestěhovala jsem se do nové země, kde jsem zařídila zbrusu novou domácnost a našla si svoji kavárnu, novou kamarádku a díky ní tvaroh, kváskový chleba, sýr Niva ... a nejlepší baklavu na světě.
• jsem sebrala odvahu a začala řídit v Turecku auto
• jsem poprvé po pěti letech, co se účastním, vyhrála start na maratonu v New Yorku a nechala si ho proklouznout mezi prsty. Letošek byl rokem, kdy jsem měla pocit, že pořád kdesi lítám, a přesto jsem skoro nic neuběhla. Neměla jsem motivaci, energii ani zdraví. Na druhou stranu, zase jsem díky tomu pochopila, že něčeho se vzdát nebo něco nedokázat má taky svůj smysl. Třeba pořád nemusím překonávat sebe sama a ukazovat světu, jak jsem dobrá a kolik toho zvládnu. Možná smíření se s tím je první dílek do mozaiky "mít se ráda"?

Děkuju všem, kteří jste byli součástí mého roku 2018 a udělali ho hezčí.
A děkuju všem, co jste napsali, že se vám líbí blog, zápisníky a kniha! 

PF 2019!
Ať jste zdraví!
A hodně radostí. 
:)