Náš Štědrý den v Ankaře

Náš Štědrý den v Ankaře

Tak máme za sebou první vánoční svátky v Ankaře. Čím jsem starší, tím výrazněji si uvědomuju, jak jsem ovlivněná tím, jaké Vánoce jsem prožívala v dětství v Česku. A je pro mě obtížnější přijmout jejich současné pojetí, v němž žiju díky své lásce k B. a jeho práci, která nás přivedla do muslimské země. 

Vánoce miluju, přesto jsem se na ně v Ankaře nedokázala úplně naladit. Částečně je to určitě absencí všudypřítomné atmosféry. Možná to ale bude i nedostatečnými přípravami, které jsem letos vyměnila za pobyt v Česku? Kvůli manželství s cizincem a životu v zahraničí nemám nad svátky takovou kontrolu, jakou bych mít chtěla, abych je mohla mít dokonalé: nemůžu nám naplánovat výlet na vánoční trhy, protože v Ankaře žádné nejsou, nemůžu přimět B., aby Štědrý den, jeho pracovní, vnímal tak mimořádně a svátečně jako ho vnímám já ... 

Když jsem dostala od kamarádů tuto fotku, dost mě to dojalo.

Naše Vánoce jsou tím pádem už několik let takový hybrid, který se výrazně přizpůsobuje místu, kde se zrovna nacházíme. Co zůstává stejné je, že k nám chodí Ježíšek i Santa Claus, jeden čtyřiadvacátého večer a druhý pětadvacátého ráno. Ježíšek naděluje dárky pod stromeček, Santa Claus větší pod stromeček, menší do punčochy, kterou jsme letos neměli zavěšenou na krbu, ale na nábytku v obýváku. Stromeček jsem nakonec nazdobila už v sobotu jako ranní překvapení pro oba spáče. V tu noc, respektive ve dvě ráno, protože Benjamín šel samým nadšením spát až v jedenáct, jsem u koled taky zabalila vánoční dárky a rozdělila je na dvě hromádky. 

Cukroví z Moravy jsme snědli ještě před Vánocemi, a tak Ježíšek se Santou dostali britské máslové sušenky.

Na Štědrý den jsme vstávali až v devět. Původně jsem měla v plánu držet půst, ale jak jsem B. a Benjamínovi smažila palačinky, taky jsem podlehla a uzobávala. B. měl nakonec volno, takže klidné ráno jsme využili k tomu, abychom Benjamínovi konečně vyzdobili pokojíček tapetovými samolepkami, co jsme si přivezli ještě z USA. Po obědě B. odjel do města podívat se do obchodu s leteckými modely a drony, kam už dlouho chtěl, ale jindy než na Štědrý den si na to neudělal čas. Napřed mi to bylo trochu líto, ale pak jsem ocenila, že Benjamín spal, já jsem osaměla a mohla jsem si v posteli nerušeně číst. Když Benjamínek vstal, připravili jsme mléko a sušenky pro Ježíška a Santu, vánoční tabuli v obýváku a šli se podívat ven, kde se odehrával zcela běžný den: děti chodily ze školy, dospělí z práce, motorkáři rozváželi objednané večeře a muezín svolával k modlitbě ... S vařením jsem si hlavu moc lámat nemusela. Dohodli jsme se, že víc než bramborový salát oceníme dobrou bramborovou kaši. K tomu jsem pekla lososa a dělala na pánvi B. oblíbené zelené fazolky s cibulí.

Před večeří jsme řešili, jak to udělat s dárky, když jíme v obývacím pokoji: Dát je pod stromeček už před jídlem? Nebo až po? Když jsem byla malá, jedli jsme v kuchyni a po štědrovečerní večeři jsme si s bratrem obvykle povídali s dědou a babičkou, zpívali koledy nebo jsme pouštěli lodičky z ořechových skořápek. Shodou okolností v té chvíli přišel Ježíšek a my ho kvůli tomu vždycky propásli. Do obýváku jsme nemohli celé odpoledne, aby měl Ježíšek klid na práci. Jakmile pak po večeři zacinkal zvonek, obývák se otevřel, byl nastrojený stromeček, svítil, pod ním byly dárky a ve dveřích stál tatínek, který říkal: "No teď zrovna odletěl!"  

Náš výhled na město a na stromeček

U nás to nakonec dopadlo tak, že B. vzal po večeři Benjamína hrát si do pokojíčku, přesněji řečeno dívat se na písničky z YouTube, aby tam doopravdy vydržel a já jsem mezitím rychle nanosila pod stromeček dárky. A taky vyhledala na svém telefonu zvuk cinkání zvonečku, protože náš minizvoneček je s velkou pravděpodobností stále ještě v jedné z nevybalených krabic. Benjamína jsem musela ke stromečku nakonec docela popohánět, protože od písniček se mu nechtělo ani pod slibem, že by Ježíška možná ještě mohl zahlédnout, když máme tak velká okna. Pak jsme rozbalili první část dárků. Netuším, co se Benjamínovi honilo hlavou, ale víc než z jakéhokoliv dárku byl nadšený z trhání balícího papíru, tleskání nad porvanými obaly a jejich roznášení všude po bytě. (Což se opakovalo i další den ráno.) Zatímco roznášel jejich kusy po celém obýváku, B. propojil svůj počítač s televizí a pustil nám z DVD pohádku S čerty nejsou žerty. Beník u ní vydržel v klidu asi deset minut, ale Štědrý večer ho zmohl a zalehl kolem desáté. 

Já jsem naplnila myčku, uklidila kuchyň, vytáhla z mrazáku krůtu na slavnostní večeři druhý den a nanosila pod stromeček a do punčoch dárky od Santy na ranní vybalování. Dokoukala jsem S čerty nejsou žerty, dovysvětlovala B., kdo je Dorota Máchalová a jestli "Máchalová" má nějaký význam. (Ptá se na to každý rok.) A pak jsme si pustili film "A Star is Born", kde zase překládal B. mně, protože Bradleymu Cooperovi jsem rozuměla možná každé desáté slovo ...? 

Benjamínek spal s novým králíčkem v podpaží, my s B. jsme pili argentinské červené, nohy nahoře, sledovali film, sem tam ho proložili sledováním videí s naším synem, jak nadšeně trhá papír, jak rozhazuje písek na pláži na Havaji, jak začíná chodit ... a kochali se rozsvíceným stromkem a výhledem na nevánoční město. A přesto jsem šla spát s pocitem, na Štědrý den i na Boží hod, že i když to není v Česku, i když to není tak úplně jak bych chtěla, chybí mi rodiče, bratr, trocha pocitů z dětství, je mi hezky, cítím se požehnaně, jsem šťastná a vděčná. A mám Vánoce ráda a vždycky mít budu. 

I když šestadvacátého je pro B. už zase pracovní den, kdy jsme se před chvílí vrátili z nákupu žehličky, vysavače a jdeme věšet obrazy v našem bytě. :)

A jaké svátky jste měli vy?