Kulturní rozdíly: Vánoce v Česku, v USA a v Ankaře

Kulturní rozdíly: Vánoce v Česku, v USA a v Ankaře

Poslední dvoje Vánoce jsem prožila každé v jiné zemi světa – nejprve ve Spojených státech a ty minulé v Česku. Letos k nim přidám Turecko. Mám z toho smíšené pocity. Budeme sice s B. a Beníkem pohromadě, ale v zemi, kde Vánoce neslaví, a navíc za humny od těch českých. 

Bude se mi stýskat. Po zdobení stromečku večer třiadvacátého, po rybí polévce, bramborovém salátu a kaprovi od maminky, po miliontém opakování "S čerty nejsou žerty" nebo Pelíšků, kdy sedíme na gauči a hlášky citujeme ještě předtím, než je uslyšíme. A po všem dalším. A trochu je mi smutno taky za rodiče a mého bratra, kteří budou sami, a přitom kousek od nás. Pojí se tahle rozpolcenost jenom se vzdáleností? Nebo je to součást dospělosti? 

Když jsem se před pěti lety přestěhovala do USA, shodou okolností právě před Vánocemi, byla jsem z nich dost rozpačitá. Pompéznost a sváteční atmosféra, jakou jsem znala z filmů a z výletu do New Yorku, se totiž v D.C. jaksi nekonala. S vánoční výzdobou to město nepřehánělo, cukroví nikdo nepekl, františky neexistovaly, svařák servírovali pouze na české ambasádě a místo koled hráli ve spoustě restaurací jazz. Navíc přáli nikoliv Merry Christmas, ale Happy Holidays, což může znamenat hezké svátky – jakékoliv, nebo zkrátka jen hezké zimní prázdniny. Uvědomila jsem si, že v Česku jsem se do Vánoc vždycky ponořila automaticky. Sváteční atmosféru totiž převzaly všechny obchody, kavárny, školy, média, veřejnoprávní televize. V Americe, nebo aspoň tam, kde jsem žila já, to bylo jinak.

Výzdoba v obchodním centru v Ankaře.

Složení obyvatelstva v okolí hlavního města, jejich původ, kultura, náboženské vyznání byly natolik rozmanité, že stačilo zahnout do jiné ulice nebo naladit jiné rádio a Vánoce prostě neexistovaly. Kdo chtěl, mohl si je slavit po svém. Kdo nechtěl, s trochou snahy se jim vyhnul a jeho život běžel v kulisách každodennosti: otevřené byly sítě rychlého občerstvení, restaurace, obchody, kinosály, pořád někdo někam chodil, jezdil, nakupoval. Kdybych nevěděla, co je za den, nepoznala bych rozdíl mezi všedním dnem a víkendem, mezi obyčejnou chvílí a svátkem. Navíc na rozdíl od Čech, tedy pokud Vánoce slavíte, sváteční den je v USA pouze jeden – 25. prosinec. Pamatuju si, že když jsem během svých prvních svátků v USA zjistila, že 24. prosinec je všední den, kdy B. musí do práce a večer se odbudeme donáškou jídla z italské restaurace, přišlo mi to od něj a od celé Ameriky vlastně až neohleduplné. Copak nechápe, jak výjimečný den to pro mě je?! 

Vánoční stromeček v jedné z restaurací v Ankaře.

V Ankaře, kde budeme slavit letos, je to ještě jinak. Většina zdejších lidí vyznává islám, tudíž křesťanské svátky jim nic neříkají. V ulicích není žádná výzdoba, natož stánky se stromky (náš umělý jsme pořídili v Ikea – díky za to!) nebo kádě s kapry, v oknech domů nesvítí barevné žárovky, při běžném společenském kontaktu neuslyšíte přání veselé Vánoce ani univerzální hezké svátky – to jsem vlastně slyšela jen od tureckých zaměstnanců na americké ambasádě. Zvláštní je situace v obchodech a v některých restauracích. Tam jako by se Turci nemohli rozhodnout: slavit, nebo neslavit? Velká obchodní centra si ve výzdobě nezadají s těmi americkými nebo českými. V jejich středu často stojí monstrózní stromeček, kolem jsou – to tedy v našem obchodním centru – skluzavky pro děti, kdy na cestě na skluzavku prolézáte perníkovou chaloupkou. V samotných obchodech je to jak kde: někde vánoční výzdobu nemají vůbec a v reklamách používají pouze pojmy jako "radost", "oslavy", "zima" (v angličtině), jinde se drží univerzálních baněk, v několika obchodech mají figurky Santa Clausů. A viděla jsem i obchod, kde byl Vánocům vyhrazený pouze jeden regál. Moje kamarádka Lenka, která žije v Ankaře už sedm let, tvrdí, že obchody jsou vyzdobené kvůli tomu, že Turci sice Vánoce neslaví, ale samozřejmě o jejich existenci vědí a dárky si dávají – a to na Silvestra u příležitosti nového roku. 

Zcela zvláštní kapitolu tvoří řetězce rychlého občerstvení amerického původu, například oblíbený kávový řetězec Starbucks. Stejně jako v USA, také v Ankaře servíruje kávu do "vánočního" kelímku, který má ale od roku 2015 neutrální motivy. V regálech je pak dostupné balení kávy "Christmas blend" a také termoska s vánočním obrázkem. Rozdíl je v tom, že zatímco v Americe člověku kávu v tomto období servírují s přáním "Happy holidays", v Ankaře mi včera popřáli, ať mám fajn den. Že Vánoce jsou za dveřmi, to mi tady vůbec nepřipadá ...