Neradostný post z nemocnice

19.10.18
Když jsem na začátku září psala tento sloupek pro časopis Glanc, ani ve snu by mě nenapadlo, že ze všeho nejvíc mi šest týdnů po přestěhování do Turecka bude chybět moje zdraví. Speciálně posledních čtrnáct dnů bylo hodně dramatických. Teď jsem doma v Česku, vypadá to na mimořádně ošklivě vyhřezlou plotýnku v krční páteři a čekám, jaký bude plán. Pravděpodobně operace. Než budu schopná napsat něco víc, přidávám alespoň tuto malou vzpomínku na poslední dny v USA.





50 věcí, které mi budou chybět po přestěhování z USA 
(Psáno pro časopis Glanc, 5. září 2018)

Pět let jsem pro několik českých časopisů a k sobě na blog psala postřehy ze Spojených států. Často sarkasticky a někdy možná až příliš kriticky jsem v nich různé kulturní odlišnosti. Teď mám před sebou poslední tři dny v USA. Jsem dojatá až na půdu a hlavně si uvědomuju skoro nekonečný seznam věcí, které mi budou chybět. Kterých padesát mě napadá jako prvních?
  •     Automatická převodovka v každém autě
  •     Domy, co nikdo neničí sprejování
  •     Chodníky bez psích výkalů, odhozených žvýkaček a bez kočičích hlav, co ruinují podpatky
  •     Obchody s oblečením, kde se vejdu do eska
  •     Jak se tu hodně žije venku
  •     Jak se tady se zájmem obsluhuje
  •     Enchilady, tacos, huevos rancheros a mexické chutě na každém kroku
  •     Sto přízvuků angličtiny v jednom dni
  •     Kontrast východního a západního pobřeží, severu a jihu
  •     Aloha spirit Havaje
  •     Drive – in lékárny, bankomaty, kina, obchody s alkoholem a všechno ostatní
  •     Široké silnice a obrovitánská parkoviště
  •     Krátké konverzace s neznámými lidmi
  •     Nejlepší maso, co jsem kdy ochutnala
  •     Bagely, hlavně skořicovo – rozinkový a taky ten s uzeným lososem
  •     Mani – pedi na každém kroku
  •     Zákaznické kartičky s lákavými odměnami
  •     Podpora bláznivých snů
  •     Doručování všeho: spolehlivě, zadarmo, leckde do hodiny
  •     Nájezdové plošiny, velká tlačítka na samovolné otevírání dveří, prostorné toalety a miliondalších věcí, co myslí na handicapované
  •     Nákupy ve slevách, díky kterým už si ani nepamatuju, kdy jsem si naposled koupila něco za plnou cenu
  •     Zdvořilí lidé, kteří navíc nemají potřebu na potkání udělovat dobré rady
  •     Jak se tu nikdo neohání slovem "normální"
  •     Čistírny za dolar kus
  •     Dvě (a víc) koupelen v průměrně velkém bytě
  •     Poklady objevené v garážových výprodejích
  •     Stovky variací arašídového másla
  •     Reese’s Peanut Butter Cups
  •     Párty, kde na začátku nikoho neznáte, a přesto tam nikdy nejste sami
  •     Výlety do New York City a jeho energii
  •     Zidealizovanou budoucnost jako kontrast k evropskému oblíbenému hrabání se v minulosti
  •     Úsměvy kolemjdoucích
  •     Rachot, jak se tu pořád něco děje
  •     Obědové bufety v supermarketu Whole Foods
  •     Nelogičnost amerického fotbalu, díky které můžu donekonečna popichovat svého muže a jeho kamarády
  •     Záchody ve fast foodech, kam vás skoro vždycky pustí, i když si tam nic nekoupíte (a až na opravdové výjimky je tam vždycky papír
  •     Pojízdné nákupní košíky, do kterých není potřeba hledat pětikorunu ani žeto
  •     Late night shows a Johna Olivera
  •     Že po mně při placení nákupů nikdo nehází jogurty a banány, ale ochotně je skládá do tašek
  •     Fronty, ve kterých mě nikdo nepředbíhá a nikdo za mnou významně nevzdychá
  •     Bluegrass a jazz
  •     Voda zdarma v každé restauraci a bezedné nápoje
  •     Dojemná národní hrdost, kterou obdivuju, ačkoliv jí nerozumím
  •     Non – stop služby
  •     Neuvěřitelné story taxikářů
  •     Kolik věcí na světě je great, incredible a amazing wow! (V Česku jsem si toho nikdy nevšimla.)
  •     Jak Američané s nadšením mluví o Praze (a ptají se mě, proč proboha žiju v D.C.)
  •     Den Díkůvzdání
  •     Moje nejlepší roky
  •     A hlavně: moje americká rodina
Novější příspěvek
Starší příspěvek
14 komentářů