Co mi udělalo radost: Blog "Příběhy lidí"

Dělat něco "jen tak", protože z toho máte radost, a dělat to navíc způsobem, který zaujme a přinese radost dalším lidem, je naprosto mimořádné a okouzlující. Mě dnes okouzlil tento blog. 

Narazila jsem na něj náhodou, když jsem měla v plánu psát příspěvek na svůj vlastní blog. Jenže pak jsem si na chvilku odskočila na sociální sítě, tam klikla na odkaz na Příběhy lidí, začetla jsem se a nemohla přestat, dokud se Benjamín neprobudil z odpoledního spánku. 

Za prvé se mi znovu potvrdilo, že ty nejlepší, nejzajímavější, nejneuvěřitelnější příběhy není rozhodně potřeba vymýšlet, neboť se opravdu dějí. 

A za druhé, vím, kolik práce dá napsat opravdu kvalitní rozhovor. Není mnoho novinářů a novinářek, kteří to dokáží tak, abych ohromeně seděla a zaujatě a soustředěně četla od prvního do posledního řádku. Tím spíš na internetu. A obzvlášť, když jde o rozhovory s lidmi, kteří nejsou veřejně známí a nedoprovázejí je žádné všude propírané skandály.

Silvie Dymáková, autorka Příběhů lidí, mezi těch pár schopných novinářek patří. Líbí se mi, jaké lidi si pro rozhovory vybírá, jak lidsky rozhovory uvádí, i upřímný zájem, s jakým se ptá. Také mě inspiruje, že jde proti proudu každého výzkumu o tom, že na internet nechodíme číst, ale prokrastinovat, takže texty musí mít pár řádků a je potřeba v nich mít hodně prokliků, aby "dělaly čísla" a přinášely peníze. Rozhovory od Silvie nejsou prvoplánové a jsou velmi dlouhé. Ovšem na rozdíl od spousty jiného obsahu na internetu o nich budete přemýšlet ještě mnoho hodin poté, co si je dočtete. A pravděpodobně se k nim v budoucnu několikrát vrátíte. 

Takhle nějak bych si chtěla počíst alespoň v jednom českém tištěném časopise.

A takhle nějak bych chtěla umět psát. A nebát se realizovat nápady, co boří hranice.

Dneska už toho víc napsat nestihnu, tak se můžete v klidu začíst do Příběhů lidí. Ale napřed uspěte děti. :)