DOMA! Jak si zpříjemnit návrat z dovolené?

DOMA! Jak si zpříjemnit návrat z dovolené?

Jedna z nevýhod manželství s cizincem, co má všeho všudy něco málo přes dva týdny volna v roce a rodinu rozprostřenou mezi celé Spojené státy je, že nikdy nemáte dovolenou. Do teď jsme je s B. vždycky vyčerpali na návštěvu jedněch či druhých rodičů, případně jiných příbuzných. A tak jsme se tentokrát rozhodli to změnit, splnit si sliby z dávno uplynulých narozenin, výročí, několika Vánoc, promoce a v polovině května jsme odjeli na Havaj, což byl můj veliký sen. 

Slyšela jsem o Havaji už tolik, že bylo těžké nepropadnout velkým očekáváním  - až jsem se jich přiznám se trochu zalekla. Což když se mi tam nebude líbit?

Zbytečně. Navštívili jsme dva havajské ostrovy, a přestože na jednom zrovna soptila sopka a museli jsme překopat skoro všechny naše plány, a na druhém jsem po příletu dostala tu nejhorší střevní chřipku, prožila jsem kouzelnou dovolenou. Podařilo se nám myslím přesně to, co jsme od ní očekávali: víc poznat i jiné části Spojených států než východní pobřeží, hodně spát, dobře jíst a odvážit se jíst i něco jiného než co už známe, plavat v Pacifiku, být spolu, relaxovat, chodit nalehko, nedělat nic - bez výčitek, že bychom něco dělat měli a vytvářet vzpomínky, kterým se budeme smát ještě hromadu let. Možná jediné, co by naši dovolenou ještě o kousek vylepšilo, kdybychom s sebou mohli vzít moji mamku, aby nám večer pohlídala Benjamína a my mohli do hotelového wellnesu a vířivky oba zároveň, ne na střídačku. A taky možná – kdybychom mohli zůstat ještě aspoň týden navíc. 

Což si říkám vždycky a jistě bych si to říkala i kdybychom na Havaji strávili měsíc. 

Včera jsem podovolenkovému sentimentu propadla úplně (proč jsme tam nezůstali ještě aspoň do neděle? :)) a vzpomínala, že návraty z cest a dovolených pro mě byly těžké vždycky. Místo abych se vracela svěží a optimistická, přijížděla jsem podrážděná (déšť, chlad, sníh, ošklivá průčelí činžáků, schránka plná účtů) a padal na mě smutek. Vzpomínám si, že určitou dobu po návratu jsem nedokázala nic dělat, dívala jsem se na prázdnou stránku v počítači, klávesnici a neviděla písmenka. Zůstávala jsem v posteli a zírala do stropu, přemýšlela jsem, co dál …

Podovolenkovou nostalgií sice trpím pořád, ale aspoň jsem se za uplynulých pár let naučila několik tipů, které mohou vnést do návratu aspoň trochu radosti a lehkosti.

Takže:

1. Než odjedeme, měním ručníky a převlékám povlečení. Je jednodušší přijet zpátky domů, obalit se po sprše do měkkého a lehnout si do voňavého.
2. Uklízím. I kdyby to mělo být o půlnoci, uklízím lednici, aby se v ní nic nezkazilo, drhnu kuchyň, vysávám, vynáším koše, zkrátka dělám všechen základní úklid, abych přijela do čistého a nenechala si zkazit náladu pohledem na upatlanou linku nebo hnijící rajče.
3. Těsně před odjezdem taky kupuju do spižírny něco rychlého, ale dobrého k jídlu, co mám fakt ráda a na co se už na konci dovolené vždycky těším. (Tady v USA je to mák, protože miluju nudle s mákem. B. je rád nemá, takže tomu kupuju organické chilli, co je sice polotovar a v plechovce, ale není vůbec špatné.)
4. Kupuju dobré víno. (Co se hodí k nudlím s mákem a chilli.)
5. Dávám si na jídelní stůl nebo na noční stolek něco, co mi udělá radost. Většinou knížku, kterou chci číst, a na dovolené jsem na ni samozřejmě úplně zapomněla.