10 žen, které DOOPRAVDY změnily můj život

10.12.17
Tohle je název rubriky z jednoho amerického časopisu, který si občas koupím. Líbí se mi její myšlenka, aby se člověk nějakým způsobem ohlédl za lidmi, kteří ovlivnili jeho život. Odpovědi oslovených už mi ale tak zajímavé nepřijdou, protože většinou se v rubrice střídají jména různých hereček, zpěvaček, politických aktivistek, vědkyň, nositelek nejrůznějších cen a jiných úspěšných nebo dokonalých celebrit.

Ze seznamu je zkrátka cítit, že rubrika musí být hlavně čtivá, a tak je podstatnější, aby zmíněné ženy čtenářky aspoň trochu znaly, než jestli se uvedená jména skutečně blíží pravdě a na život oslovené měly nějaký reálný vliv. (Pokud ano, pak skoro každé druhé ženě změnily život Julia Roberts a Angelina Jolie, což se mi úplně nezdá.)


Každopádně: tato rubrika mě inspirovala, abych se pokusila sestavit seznam žen, které v životě ovlivnily mně. Ačkoliv Julii Roberts nebo Madeleine Albright (která se v odpovědích taky vyskytuje hodně často) mám ráda a obě nějakým způsobem ovlivnily svět, v němž žiju, na můj denodenní život měly vliv úplně jiné ženy. Rozhodla jsem se jejich seznam zveřejnit, ačkoliv většina jmen je neznámých a tento článek asi nebude lámat čtenářské rekordy. Na druhou by ale mohl posloužit jako poděkování dotyčným, protože myslím, že jsem to vlastně nikdy pořádně neudělala. Některé z nich nejspíš ani netuší, jak velký vliv na mně měly. Tady jsou:

Jarmila Rýznerová: Moje maminka
Kromě toho, že mi dala život, jsem jí vděčná, že i v době mnoha zaručených pravd, kamarádek a internetových diskuzí platí, že nejlíp mi poradí a nejvíc mi pomůže právě ona.  

Ludmila Hejdová
Moje paní učitelka na základní škole, která mě pár let po sametové revoluci učí první anglická slovíčka. Aby mi pár dní poté dala pětku z diktátu, když napíšu "hau ár jú?" Konstatuje, že mám na víc, což mě nakopne učit se, a ještě se od maminky pravidelně nechat zkoušet ze spellingu.

Sváťa Zacharová
Známá tenkrát ještě kamaráda, později mého prvního muže, která se na sklonku roku 2004 slituje nad holkou s batohem, co přijela z Moravy, a nabídne jí za patnáct set korun první pražský podnájem. Mám v něm jeden pokoj, dvě trička, jedny kalhoty, tři knížky. K večeři si zalévám čínské polévky z pytlíku, ale bydlím v Praze a jsem totálně šťastná. 

Lenka Soukupová a Martina Švecová
V roce 2005 šéfredaktorka lifestylového časopisu Juicy, kam na popud Sváti posílám první článek o dovolené v Egyptě. Lenka nejen, že ho nevyhodí, ale ještě mi zavolá, jestli nechci zkusit napsat něco dalšího. Napíšu, mezitím ale Lenku vystřídá Martina. Která půlku mého článku začervení, vysvětlí mi proč, společně to opravíme a ona to pár dnů poté vydá. Koupím si dva výtisky (na titulce je Angelina Jolie), protože na víc nemám, chodím s nimi po Praze kolem kaváren, na které nemám, a jsem na vrcholu blaha.      
   
Jana Florentýna Zatloukalová
Jana Florentýna Zatloukalová  
Osobně jsme se nikdy nepotkaly. Přesto dosáhla toho, že mi změnila život, když mi prostřednictvím svého blogu a kuchařky (Kuchařka pro dceru - pozn.) vysvětlila, kolik soli je špetka, jak horká je středně rozpálená trouba, jak dlouho se maso dusí doměkka, čemu se podobá barva kuřete opečeného dozlatova. Přivedla mě od špaget s Nivou k takřka profesionální boloňské omáčce. Naučila mě vařit. Za což jí patří poklona.   






Marcela Bělovská
V roce 2010 jedu do New Yorku. Od známé dostávám kontakt na Marcelu. Napíšu jí e-mail. Ačkoliv jsme se nikdy neviděly, píše zpátky v ryze newyorském stylu: "Skvělý! Ráda tě poznám! Čekej v neděli na rohu Šestatřicáté a první. Beru tě na párty na lodi a pak uvidíme." Scházíme se o tři týdny později na Šestatřicáté, pak mi nabídne bydlení, když mi hrozí, že skončím v NYC na ulici. Řekne mi, kde mají v New Yorku dobrý kafe, chutné bagely a gospely, u kterých se totálně dojmu. Taky že existuje cosi jako blogy. Že bych možná jeden měla psát. Připadá mi, že jsme stejná krevní skupina. Pak odjedu a několik let se nevidíme. Když se znovu potkáme v Praze, je mi jasné, že jsem na Prahu třicítky našla přítelkyni, kterou mám fakt ráda. A ještě o to radši, když jeden studený lednový den trvá na tom, abych přišla na jakýsi večírek, ačkoliv se mi tam vůbec nechce. Potkám tam B. a deset měsíců na to balím kufr do Spojených států. S Marcelou se vidím málo. Ale! Pořád se máme. 

Petra Lamschová
Přemýšlím, kde by asi byl můj Zápisník radosti, kdyby mi Petra neřekla, že jí to přijde jako fantastický nápad. A kdyby to neřekla řediteli vydavatelství, co díky tomu nevyhodil můj e-mail s nápadem do koše, ale zavolal mi a pozval mě na schůzku. Taky bych chtěla takhle pár slovy změnit někomu život!    

Martina Pavlová
Moje úžasná parťačka - ilustrátorka je ve všem lepší než já. Přesto mě pravidelně chválí, čímž aspoň trochu rozptyluje moje věčné pochybování a záchvaty paniky, že jsem úplně k ničemu, že co píšu, nikoho nezajímá, že moje nápady se nebudou líbit, že mě brzo všichni prokouknou a zjistí, jak jsem nemožná, trapná, unavená, skoro nic nestíhající …  Pečuje o naše zápisníky, můj blog, moje psaní,  běhání, motivaci, moje sebevědomí.  

Gretchen Rubin
Gretchen Rubin   
Skoro každá kniha, kterou jsem přečetla, mi nějakým způsobem ovlivnila život. Většinou ale jen na pár dní – než jsem se ponořila do další. Gretchen Rubin ale napsala takovou, která mi ho skutečně změnila. Díky Projektu štěstí jsem začala jinak přemýšlet, malinko jinak se chovat, jinak psát. Gretchen mi taky dodala odvahu být osobní. Nestydět se za svoje já. Za ambice. Čtu ji pořád dokola minimálně jednou za dva roky.     
Novější příspěvek
Starší příspěvek
8 komentářů