Neumím vařit "co dům dal"

04.09.17
Nedávno jsem tady psala článek o tom, jak vypadá běžný den u nás doma. Vyplynulo z něj, že skoro každý den trávím minimálně dvacet minut v supermarketu s potravinami, abych nakoupila suroviny na uvaření večeře, která je pro nás často hlavním denním jídlem. Ztrácím tím obrovské množství času, který by se dal využít mnohem efektivněji. To by ale znamenalo naučit se vařit takzvaně "co dům dal" nebo lépe plánovat náš jídelníček. A v obojím já dost zásadně selhávám.  

První věc jsem si uvědomila před dvěma lety, když u nás byla na návštěvě kamarádka Petra. Zatímco jsem ji přesvědčovala, že do odpoledního programu musíme zařadit aspoň krátkou zastávku v potravinách, abychom měly z čeho vařit, ona koukla na linku, otevřela lednici a prohlásila: "Máš tady kousek staré bagety, salát, zbytek masa z grilování, vajíčka, viděla jsem rajčata, nějak to využijeme," načež o čtyřicet minut později nesla na stůl luxusní čočkovou polévku (s tím zbytkem grilovaného masa) a dva chody jako z dobré italské restaurace plus opečenou bagetku. Když jsem se jí zeptala, jak ji napadlo udělat zrovna tohle, nedokázala mi to nijak vysvětlit: prostě ji to napadlo. Asi proto je autorkou třinácti kuchařek, no. Vymýšlení jídel je pro ni něco naprosto běžného, stejně jako třeba pro moji maminku.

Od té doby na tu příhodu často myslím, protože já jsem přesný opak. Vařím a peču poslední dobou sice ráda, ale na všechno si musím najít recept, pokud nechci bezradně zírat do plné lednice. Druhý důvod je, že si absolutně nepamatuju, kolik mletého masa nebo rajčatového protlaku patří třeba do boloňské omáčky pro dvě osoby. Navíc mě zvláštně uklidňuje, když mi někdo řekne přesný počet gramů, když si můžu odměřit mléko v odměrce, když na YouTube sleduju kuchařské video a vidím, jak má vypadat správná konzistence těsta na koláč. Není to sice žádné velké kulinární dobrodružství, ale výsledek je příjemně předvídatelný a mám jistotu, že neskončí v koši a naše rodina naproti přes ulici v čínském bistru. Protože v receptech je ale obvykle nějaká ingredience, kterou nemám, musím vyrazit nakoupit. Improvizuju minimálně taky proto, že nikdy nevím jak: Jak jídlu ublíží, když tam to či ono nedám? Případně, čím můžu chybějící položku nahradit z toho, co doma je? Nebo, a to už je pro mě úkol podobně složitý jako spočítat matematickou rovnici: čím můžu chuť skoro hotového ještě trochu vylepšit, vytáhnout, zvýraznit? 

Pár týdnů předtím, než se narodil Ben, jsem si dala závazek, že s tímhle problémem musím něco udělat. A protože se svou neschopností vařit "co dům dal" asi nepohnu, vzala jsem to z jiného konce: začala jsem plánovat jídla na jednotlivé dny v týdnu. S tím, že potřebné ingredience nakoupím o víkendu pohromadě a vyhnu se tak každodenní cestě do obchodu. Jenže náš plán týdne se hlavně kvůli B. pořád dost mění, sem tam jdeme do restaurace, někdy objevím zajímavý recept, který toužím vyzkoušet, a hlavně se přistihávám, že když mám něco v plánu, třeba lasagne, obvykle v den lasagní zatoužím úplně po něčem jiném – a zase skončím v obchodě. Takže od tohoto systému jsem záhy upustila a jsme znovu na startovní čáře.
V pátek se mi - pochopitelně s receptem v ruce - podařil tento úžasný cheesecake. V takových chvílích jsem na sebe v kuchyni trochu pyšnější. :) 
Nedávno jsem si na téma vaření posteskla kamarádce Martině, s níž teď připravujeme další zápisníky a pár posledních dnů jsme byly v jednom kole. Martina mi poradila, že aby se vyhnula denodenním návštěvám obchodu, plýtvání časem a hlavně věčné otázce "co zase dneska vařit" má na lednici seznam dvaceti nejoblíbenějších jídel, které během týdnů točí víceméně stále dokola. O víkendu na nákupu si jen pohlídá, aby na ně měla všechny ingredience, a protože nakupuje pořád to samé, návštěva potravin je pro ni otázka minut. Když chtějí s manželem změnu, jdou do restaurace. Poprvé mi její tip vzhledem k mému momentálnímu nadšení pro nové recepty zněl trochu nudně, ale dvacet večeří zase není tak málo. Takže tenhle systém hodlám brzo vyzkoušet, protože jak se naučit vařit "co dům dal", to vážně nevím.

:)

Nějaké tipy?

A jak to vlastně máte s vařením vy?


Novější příspěvek
Starší příspěvek
6 komentářů