Kde je moje energie?
Proč jsem to od neděle nebyla
schopná uklidit, když by to zabralo pár minut, a po několik dní tam vrším další
a další kousky, ačkoliv je jasné, že to tak musí skončit?
Pravdivá odpověď je, že jsem to
neuklidila, protože nemám sílu.
Pokládám to za jednu z největších
záhad mateřství. Mám období, kdy jsem schopná zdolávat skoro světové rekordy v tom,
co se dá za den zvládnout se sedmiměsíčním dítětem. Včetně toho, že si
na závěr takového dne jdu ještě zaběhat. A mám období, kdy jsem tak vybitá, že
nejsem schopná vstát ze země a jít Benovi umýt dudlík – radši ho
rychle omáchnu v hrnku čaje, na který dosáhnu z polohy vleže, jenom abych se nemusela
zvedat.
Mám dny, kdy spím pět hodin, z toho třikrát vstávám, a cítím se,
jako bych si šlehla nějakou energetickou drogu. A mám dny, kdy se ráno plazím s postele
s tím, že když v ranní show v televizi zahlédnu reklamu na postel nebo
matraci Tempur-Pedic, v nichž se lidé zrovna chystají spát, prskám závistí a nejradši
bych se hned vydala zpátky do ložnice. Což se mi někdy povede s Benem. A
pak, zrovna když v hlavě vyřeším, co uvařím dneska k večeři, kdy
zavolám opraváře na myčku (až se vzbudím), kdy napíšu všechny blogy, co mám v mysli,
jak nás sbalím na třítýdenní cestu do New Yorku a odtáhnu sebe, dítě,
dvacetikilový kufr, kočárek a autosedačku na autobus, dvacetkrát se přesvědčím,
že jsem obskládala postel dostatečně velkým množstvím polštářů, aby Ben nespadl
na zem, a usnu tím nejhlubším, nejnádhernějším spánkem, ozve se vedle mě "abú" a miniaturní ručička mi maximální silou vyrve asi tak patnáct vlasů. Je to, jako když
máte šílenou žízeň, někdo vám podá sklenici vody a sotva vám do úst vlétne
první kapka, zase ji odtrhne. A ještě se tomu hurónsky zasměje. Haha!
Slibuju, že až si pořádně loknu a uklidím ten přeplněný odkapávač, odpovím všechny e-maily a doženu své resty s články na
témata, o která jste si psali ...
Akorát úplně nevím, kdy to bude.
Krásný den, mluvíte mi z duše.Mám 5 týdnů starou holčičku. Včera jsem do půlnoci uklízela,prala, přebírala Emě oblečení, které už je jí malé. A jsou dny, kdy nejsem schopná se ani převléknout z trička na spaní, které je celé flekaté od mléka. Děkuji za Vaše články, moc mi pomáhají a pomáhaly i pár dní po porodu,kdy jsem nějak psychicky nezvládala. Pomáhala mi myšlenka, že v tom nejsem sama a Vy jste odvážná, že to všechno takto veřejně napíšete. Děkuji za to. Přeji spoustu sil, krásných úsměvů od Vašeho syna, spoustu zdraví,lásky a těším se na další články. Krásný večer. Míša
OdpovědětVymazatMíšo, já zase moc děkuju za komentář! Každý takový mě povzbudí, abych psala dál. Ze statistik občas vidím, že hodně lidí čte, ale komentář napíše málokdo - pak mě to mrzí a říkám si "proč"? Speciálně když se někdy na něco ptám a buď mi lidé píší osobně, nebo vůbec ... Moc vám gratuluji, mimochodem Ema je nádherné jméno! Ať se vám oběma daří a nebojte, s postupem času je to trochu jednodušší. Člověk si zvykne, udělá si režim a jak se miminko začne usmívat, tak třeba já jsem začala mít pocit, že se starám o někoho, kdo to dokáže aspoň malililinko ocenit ... Než se Beník usmíval, bylo to takové jako s nějakým podivným ufonem z vesmíru. :)
VymazatJá mám podezření, že to souvisí s ženským cyklem, hormonální aktivitou při kojení atd atd. - a nejlepší je s tím prostě nebojovat (když to není nutné) :-) být akční, když to jde, a odpočívat, když to tělo žádá... každopádně celodenní flekaté triko znám moc dobře :D
OdpovědětVymazatSissi, díky, teď to přesně tak dělám. Snažila jsem se "překonat", ale pochopila jsem, že to nemá smysl. A že většina úkolů se dá odložit na jindy. Takhle jsem si šla včera lehnout v půl deváté večer, i když jsem měla milion věcí, co bylo potřeba udělat a hele - v pohodě počkaly a já jsem dnes byla jako znovuzrozená. :)
VymazatJá mám podezření, že to souvisí s ženským cyklem, hormonální aktivitou při kojení atd atd. - a nejlepší je s tím prostě nebojovat (když to není nutné) :-) být akční, když to jde, a odpočívat, když to tělo žádá... každopádně celodenní flekaté triko znám moc dobře :D
OdpovědětVymazatMilá Jano, i já Vám děkuji, že píšete takto upřímně. Mám tříměsíčního syna a někdy si připadám úplně neschopná. Nic nestíhám, jsem permanentně vyčerpaná a dle blogů či článků ostatních čerstvých matek mám pocit, že mám to nejmíň spavé a "nejzlobivější" dítě na světě, protože u všech ostatních to probíhá narosto ukázkově - děti jim spí, jsou hodné, mají čas na úklid, na sebe i na manžela. V takových chvílích propadám panice, že je u nás něco špatně... A potom si přečtu něco od Vás a mám pocit, že je všechno vlastně v pořádku a normální. Že takhle to prostě reálně vypadá (skoro) všude. :-)
OdpovědětVymazatZdraví Michaela a Filípek
Míšo, nebojte! :) Já si připadám neschopná asi tak 1000x denně, stačí se podívat na Instagram. A pořádně jsem nespala už hodně hodně hodně dlouho. Chystám o tom další blog, protože už trochu propadám zoufalství ... Gratuluju k synovi a užívejte se, jak můžete. Benovi bylo o víkendu osm měsíců, když to říkám lidem kolem, ani tomu sama nevěřím. Moc zdravím! Jana
Vymazat