Ještě nevyspalejší než nevyspaná

16.08.17
Je zhruba dvacet minut po půlnoci a já přemýšlím, jestli mám jít dnes vůbec spát. Poslední týdny totiž vstávám zhruba každou hodinu a půl, což mi připadá skoro horší než nezalehnout vůbec.


Za poslední dva týdny jsem se relativně dobře vyspala jen jednou. Beník se probudil pouze jedinkrát kolem druhé, ale stačilo mu dát trochu napít mléka a dudlík a nakonec vydržel dřímat do půl sedmé do rána. To bylo minulý čtvrtek. Blažená jsem tančila ráno po kuchyni a potají jsem doufala, že jsme zlomili nějaké spánkové prokletí a že od teď už to bude jen dobré. Tak – není.

Benův pediatr je přesvědčený, že se tak často budí kvůli zubům, které jsou užuž na vylezení. Jedna moje americká kamarádka ale říká, že prý jsem pochybila ve výchově, když jsem k němu od narození skákala, jenom zakňoural. Nedala jsem mu tak možnost, aby se naučil ukonejšit sám, a teď za to pykám. Zvláštní je, že tuhle teorii jsem nedávno objevila i v knize "A dost!", ve které americká novinářka zkoumá, čím to je, že francouzské děti umí odmalička tak dobře spát. 

Z rozhovorů, které vedla s jedním vyhlášeným pediatrem vyplynulo, že tajemství, jak naučit miminka spát celou noc, spočívá v tzv. Pauze – že na pláč miminka zareagujete, ale až po chvilce pozorování, ne okamžitě. Pediatr to v knize vysvětluje tím, že malá miminka dělají během spánku hodně pohybů a zvuků, což je normální a v pořádku. Jestliže se ale rodiče k dítěti přiženou a chtějí ho konejšit, jak zakňourá, někdy ho tím prostě probudí. Druhý důvod, proč chvilku počkat a nezvedat miminko hned, je ten, že se nemluvňata budí mezi spánkovými cykly, které trvají asi dvě hodiny. Je u nich normální se vrtět a trochu si zaplakat, když se učí tyto cykly propojovat. Pokud ale rodič pláč automaticky čte jako že si miminko žádá jeho pozornost a vrhá se k němu, jako jsem se vrhala já, miminko se tuhle dovednost pořádně nenaučí a vždycky bude potřebovat, aby k němu někdo přiskočil a pomohl. Proto pediatr radí okamžitě nekonejšit, ale nejprve dítě chvilku pozorovat – vrtí se a kňourá, ale zdá se, že by mohlo znovu usnout, nebo jeho pláč zesiluje a signalizuje, že bude potřeba ho nakrmit či přebalit?

Pauza nepůsobí tak brutálně jako spánkový trénink, kdy necháváte dítě vykřičet, o kterém jsem psala minule. Ale teď v šesti měsících je prý na učení už stejně pozdě. Každopádně: nevím, jestli bych na to třeba v šestinedělí měla nervy. Pořád jsem spíš zastánce myšlenky, že malinké miminko bych neměla nechat čekat. Taky proto, že co je pro mě pozorovací minutka, musí být pro něj doba dlouhá jako celé věky. Nebo to tak nevnímá? … Nevím. Alespoň že Ben po probuzení tak do deseti minut zase usíná. 

No každopádně: ještě se asi dlouho pořádně nevyspím. 

Což má ovšem výhodu, že můžu psát na blog. I když energie dochází a spát potřebuju hrozně moc!

Tak hezké ráno do Čech. :)




Novější příspěvek
Starší příspěvek
8 komentářů