Bára Šťastná: Top manažerky nejsou příklad skvělého slaďování kariéry a rodiny + SOUTĚŽ O KNIHU

Bára Šťastná: Top manažerky nejsou příklad skvělého slaďování kariéry a rodiny + SOUTĚŽ O KNIHU

V rubrice o kombinování mateřství a práce jsem tentokrát oslovila spisovatelku Báru Šťastnou. Bára vychovává dvě dospívající dcery, šéfuje časopisu Moje psychologie, do kterého přispívám (no, teď momentálně moc ne), napsala už tři velmi úspěšné knihy a píše blog, který považuju za jeden z nejhezčích na českém internetu.

Bára a její Šťastný blog jsou mojí denodenní inspirací, jak se dívat na život z jiné, neobyčejné perspektivy. Předpokládám, že Šťastný blog znáte, nicméně pokud ne, velmi vám doporučuji se do něj začíst. Bára je mým vzorem i co se týká psaní: její styl je tak lehký a čtivý, že mám u čtení vždycky pocit, jako bychom se zapovídaly v kavárně. Z textů, které publikovala na svém blogu, sepsala postupně už tři knihy. Ta zatím poslední se jmenuje "Dobrá tak akorát" a je to sbírka fejetonů, jejichž společným tématem je, že hezký život plný radosti se dá začít žít hned teď, ne až zhubneme, uděláme si pořádek ve skříni, papírech nebo poličkách s kořením. Je to zábavné a hlavně uklidňující čtení.

Co bys dělala s hodinou navíc, kdyby měl den 25 hodin?

Šla bych běhat nebo cvičila jógu. Což dělám i tak, ale ne tak často a pravidelně, jak by se mi líbilo. 

Kolikrát denně si říkáš "zase nestíhám" a jak tenhle nepříjemný pocit řešíš nebo se ho zbavuješ?

Nejčastěji dopoledne v práci, na začátku pracovního dne. Řeším to tím, že si napíšu seznam úkolů. Ne že by se tím něco opravdu vyřešilo, ale částečně mě to uklidní. Získám přehled. Mám pocit, že mám věci pod kontrolou. 

Kdo nebo co trpí nejvíc, když nemáš čas?

Já. Moje tělo (necvičím, málo spím), moje duše (stresuju se). 

Jaký je tvůj praktický tip na ušetření času?

Ehm. Je to trochu trapné, ale asi tak poslední dva roky jsem začala zaspávat. Přestala jsem s dcerami vstávat ve tři čtvrtě na sedm, abych je vypravila do školy. Díky tomu se naučily samy si připravovat snídani, svačinu a oblečení. Teď už to dělají automaticky, i když náhodou vstanu. Takže získám půlhodinu spánku navíc, můžu si ráno cvičit anebo si jen uvařit kafe a probírat se v křesle, zatímco ony už jsou vypravené do školy. 

Čím trávíš čas, protože musíš, ale vlastně nechceš?

Na některých údajně nezbytných školeních v práci, na schůzkách s PR manažery různých značek, na tiskovkách. Všechny tyhle věci by se dle mého názoru daly vyřešit po e-mailu. Ale jejich aktéři trvají na osobním setkání. 

Na co si naopak vždycky čas najdeš?

Na přátele. Na víno. Na hovory se svými dětmi. 

Čím už čas rozhodně neplýtváš od té doby, co máš děti?  

V některých domácích i pracovních činnostech jsem se smířila s rozumnou mírou odfláknutosti. 

Která část tvého dne je časově nejkrizovější a jak ji řešíš?

Teď, když už nemusím děti vyzvedávat z družiny a vodit do kroužků, to je asi dopoledne. Ta chvíle, kdy přijdu do práce, otevřu si zaplněnou e-mailovou schránku a každou chvíli mi někdo volá a něco chce. 

Bářinu novou knihu můžete tady na blogu vyhrát. Informace a podmínky soutěže jsou na konci článku.

Vedeš čas jen pro sebe? Kolikrát týdně/měsíčně?

Každý den! Za "čas jen pro sebe" považuju třeba i cestu tramvají do práce. Je to půlhodina, ale během té půlhodiny si čtu nebo přemýšlím, o čem chci. 

Máš nějaký rituál?

Mám ráda koupelnové kosmetické rituály - peeling, pleťová maska a podobně. Nemyslím si, že výsledek je na mě nějak zvlášť vidět, ale nabíjí mě to energií. Pak taky vaření kávy v bialetce. 

Co je podle tebe nejlepší vynález, který ti zjednodušuje život?

Iphone, který si dobře rozumí s mým notebookem od Applu. 

Jak řešíš jídlo a vaření?

Vařím teplou večeři tak třikrát, čtyřikrát týdně. Zbylé dny vaří můj muž. Někdy, třeba v neděli odpoledne, navařím i na den dopředu. Vařím ráda, když na to mám čas, nebo když si předem nakoupím krásné, zdravé, chutné ingredience. Můj muž je naopak mistrem vaření z toho, "co dům dal". 

Co nakonec nejspíš uvaříš, když si pár minut předtím říkáš, že absolutně nevíš, co dnes bude k večeři?

Těstoviny s opečenou zeleninou a s pestem. Kuskus s pečenou zeleninou. Nebo masové kuličky. 

Co děláš jako první věc pro probuzení?  

Došourám se do kuchyně, natočím si horkou vodu a vymačkám si do ní půlku citronu. To je první, co mě probere. 

V kolik chodíš obvykle spát a co se ti honí hlavou, když večer usínáš?

To je hodně, opravdu hodně různé. Jsem schopná se zaseknout na dvorku u kamarádky, která bydlí v sousedství, a i v pracovním týdnu jít spát třeba ve dvě. A druhý den potom jdu spát v deset. Ráda bych spala víc a pravidelněji, ale nechce se mi tomu obětovat jiné věci. Usínám hrozně rychle, takže nemyslím skoro na nic. 

Co je podle tebe v článcích o slaďování mateřství a kariéry největší tabu?

Vždycky mě rozčílí, když se za příklad skvělého sladění mateřství a práce dávají různé manažerky ve vrcholových pozicích. Ty si mohou vyjednat flexibilní pracovní dobu, mohou mít vlastní kancelář, ve které jejich malé dítě nikoho neruší, mohou si diktovat podmínky. Ale normální zaměstnaná žena musí svou práci přizpůsobovat požadavkům nadřízených. Já jsem si jeden čas brala starší dceru do práce, když jí byly tak dva roky. Pracovala jsem v malé open space kanceláři. 80% veškeré energie jsem věnovala na to, aby nerušila kolegy a nezamotala se do kabelů pod stolem. Na práci šlo jen 20%. A domů jsem odcházela úplně vysílená. 

Je něco, co se v péči o děti moc přeceňuje, přitom to, aspoň podle tebe, vůbec není tak důležité?

Aby děti netrávily čas u televize, u počítačů, tabletů. Myslím, že v nějaké rozumné míře je to úplně OK. 

Jakou nejlepší radu jsi dostala ohledně kombinování mateřství, práce a života?

Nenutit sebe a své dítě do něčeho, co nám nepřináší radost. V mém případě to bylo plavání kojenců, kam jsem se starší dcerkou chodila v zimě a vždycky skoro celou lekci proplakala. (Ona, ale já skoro taky.) Byla nesmírná úleva se na to vykašlat, přestože jsme měly lekce zaplacené dopředu. 

Kdyby ses mohla vrátit čas do života před dětmi, udělala bys něco jinak?  

Asi bych byla v práci sebevědomější při vyjednávání podmínek pro kombinování dětí a práce. A zároveň bych byla sebejistější v obhajování svého rozhodnutí před kamarádkami, které zůstaly s dětmi doma celé tři nebo čtyři roky. Měla jsem starší dceru v roce 2002 a neměla jsem kolem sebe moc příkladů žen, které šly do práce dřív než ve třech letech věku dítěte. Snažila jsem se vzbuzovat v práci dojem, že nemám žádné děti, a doma vzbuzovat dojem, že nechodím do práce. To už bych dnes nedělala. Netýrala bych se permanentním pocitem viny. 

Nad kterou odpovědí z tohoto dotazníku jsi strávila nejvíc času nebo nejvíc váhala a proč?
Asi nad tou poslední, co bych udělala jinak. Zpětně si to vybavit nebylo úplně příjemné. 

!!! VYHRAJTE KNIHU "DOBRÁ TAK AKORÁT"!!!

Kniha Báry Šťastné je k dostání v knihkupectvích po celé České republice, ale dva výtisky teď můžete vyhrát tady na blogu.

Jak na to? 
Stačí, když mi do komentářů pod tento článek napíšete, kdy naposled jste se cítila opravdu šťastná a z jakého důvodu. 

POZOR! Pokud chcete vyhrát, komentář MUSÍ obsahovat jméno a váš e-mail, abych se vám měla kam ozvat zpátky v případě výhry. 

Z komentářů vyberu 10. září dva náhodné výherce. Držím palce a hodně štěstí. :)