Jaké dárky kupovat novorozenci (nebo spíš jeho rodičům)

07.04.17
Když jsem otěhotněla, maminka mého muže mě požádala, abych stvořila tzv. baby registry neboli seznam dárků, které bych si přála dostat v rámci baby shower pro miminko. Vzpomínám si, jak jsem tenkrát poprvé klikla na dětské oddělení internetového obchodu Amazon a zjistila, že v něm nabízejí 5800 druhů dudlíků! Vážně! 

 Protože jsem o dětech a jejich potřebách nic nevěděla, vzbudilo to ve mně mírně hrůzný pocit, že výbavu v životě nedám dohromady. Jak mám vědět, co všechno potřebuju? Co je nepostradatelné? Co naopak úplně zbytečné? Vůbec se mi do toho nechtělo. Vyptávala jsem se proto různých kamarádek a známých, které mi pomohly, když mi daly k dispozici svoje seznamy. Stejně jsem si ale přála a nakoupila spoustu zbytečností, bez kterých bychom se úplně obešli. 

Protože několik mých poprvé těhotných kamarádek teď řeší podobný problém a žádají o seznam zase mně, řekla jsem si, že vytáhnu ze svého kratičkého mateřského archivu pár es a dám nějaký dohromady. Když jsem ho tvořila, přišlo mi zvláštní, že věci, od kterých jsem si zpočátku moc neslibovala, mi doopravdy výrazně ulehčily první týdny. A naopak - předměty, od kterých jsem hodně očekávala, jsem ani nemusela vybalovat z krabic.  

Z těch, co se mi v uplynulých osmi týdnech nejvíc hodily (když nepočítám nekonečnou zásobu plen a suchých i vlhčených kapesníčků), bych vybrala hlavně tyto:

Kvalitní kočárek
Ačkoliv žijeme na předměstí hlavního města, stejně jako jinde ve Spojených státech, bez auta bych byla jako bez ruky. To mě přimělo k tomu, abych si přála kvalitní lehký kočárek, který se dá jednoduše převážet, skládat a rozkládat a u něhož se dá během pár vteřin vyměnit autosedačka za klasickou boudičku, takže si Beník narovná záda a může se hezky protáhnout. V případě nouze, když nemůžu natrefit na čisté veřejné záchodky, ho v kočárku dokonce přebaluju. A dá se s ním i běhat. (I když, upřímně, s kočárkem je to spíš takové popobíhání.) Ale stejně je fantastický. 



Zavinovačka alias Zázračná deka
Na předporodním kurzu mi přišla jako svěrací kazajka a vůbec jsem si nedovedla představit, že Benjaminka budu taky jednou balit jako mexické burrito. Pořád mi to přijde kruté, protože občas se mnou trochu bojuje, když ho motám. Ale jakmile je zavinutý, uklidní se, a protože kolem sebe nekontrolovaně nemáchá rukama a nemůže ani moc kopat, do pár minut velmi tvrdě spí. V noci vydrží zavinutý spát i šest hodin. 




Houpačka
Ano, neměl by v ní spát, ale spí v ní, bohužel mnohem častěji než v posteli. A já si to bez houpačky neumím představit. Když ho zavinu, položím a ke kývání sem a tam pustím zvuk deště, usne na lusknutí prstu. Myslím, že se v houpačce cítí bezpečně, protože si připadá jako u mě v břiše. Navíc je lehká, můžu ji přenášet po bytě podle toho, kde zrovna jsem a pojede s námi i teď na Velikonoce jako cestovní postel.



Oblečení se zapínáním na magnetky
Když jsem si Benjaminka přivezla z porodnice, bála jsem se mu oblékat cokoliv, co bylo potřeba přetáhnout přes hlavu. Přišel mi tak křehký a já sama sobě tak nešikovná, že jsem měla strach, abych mu neublížila. Zachraňoval mě obleček na magnetky, který mi darovala známá po svém synovi. Magnetky se během vteřiny samy krásně přichytí k sobě, což se hodí hlavně v noci. Miminko je po kojení ještě omámené mlékem a já nemusím bojovat s žádnými zipy a cvočky, takže ho zbytečně nebudím. Přebalení je hotové raz dva. Nechci kupovat další oblečení, protože už teď ho máme na celý první rok tolik, že ho Beník nemůže unosit. Ale v tomto případě možná udělám výjimku a ještě jeden kousek s magnetkami pořídím.  

Kojící náramek
Jste mi doporučily vy, čtenářky, tady na blogu, když jsem si v polovině šestinedělí postěžovala, že mám mlíko v hlavě a nejsem schopná si pamatovat ani tak prostou věc jako kterým prsem jsem kojila naposled. Objednala jsem si ho hned po přečtení vašich komentářů a od té doby ho nesundávám z ruky, ačkoliv pohmatem už to teď většinou poznám. Přiznám se, že tuhle věc jsem neznala, ale i kdybych znala, měla bych tendenci ji podceňovat. Kousek gumy za osm dolarů? Taková předražená blbost! Teď za tu blbost několikrát denně děkuju.    

Koš na plíny k přebalovacímu stolu
O téhle věci jsem si taky myslela, že je to šílená zbytečnost, další "krám" do malého bytu. Dokonce jsme se kvůli ní doma trochu pohádali, když jsem tvrdila, že přece není problém udělat pár kroků ke koši v koupelně nebo v kuchyni. Dnes je pro mě koš nepostradatelný. Jsem ráda, že při přebalování neodkládám plnou plínu nikam vedle Beníkovi hlavy, nožiček, do postýlky nebo na zem na koberec, abych ji později vynesla do odpadků. Nehledě na to, že v noci v zoufalém nevyspání dá člověku zabrat i výlet do pět metrů vzdálené koupelny. Jsem ráda, že tam nemusím.   

Kniha "Nejšťastnější dítě v ulici"
Protože názory odborníků na to, jak zacházet s miminkem, se tak diametrálně liší, zařekla jsem se, že si tento typ knížek nechám ujít a budu spoléhat na svou intuici. (Ačkoliv první dítě, které jsem kdy přebalovala, bylo to moje.) Pak mi ale kamarádka doporučila nahlédnout do téhle. Musím říct, že zpětně lituju, že jsem si ji nepřečetla ještě před Benovým narozením. Ušetřila bych jemu i sobě víc než pár slz. Je jednoduše a vtipně napsaná a je v ní tolik užitečného!




Co nemám a přála bych si
Hnízdo pro miminko
Další věc, o které jsem si myslela, že je to naprostá zbytečnost a maminky si ji pořizují hlavně proto, že letí na Instagramu. Teď lituju, že ho nemám. Mohla bych si v něm Beníka dát do naší velké postele, aniž bych měla strach, že únavou usnu a převalím se na něj nebo že se zachytí za čelo postele. Taky by se v hnízdě mohl krásně protáhnout na rozdíl od houpačky. A já si hnízdo přenášet, kam bych zrovna potřebovala. No a možná bych ho díky němu naučila spát i v jeho postýlce, protože by měl pocit, že je víc v bezpečí a v něčem, co dobře zná. Každý den teď přemýšlím, jestli si hnízdo ještě objednat, když je mu už osm týdnů a teď pojedeme na čtyři týdny do Čech, kam s sebou tolik věcí brát nemůžu. Není na něho už velký? Nevyroste mi z něj za ty čtyři týdny? Nebudou to zbytečně vyhozené peníze? (A ne málo.) No, nevím. Co myslíte?  

O věcech, které jsem si pořídila, a přišly mi úplně zbytečné, napíšu zase někdy příště.

P.S. Protože jste mi tak dobře poradili s kojícím náramkem, docela by mě zajímalo, jak jste výbavu řešili vy. Co vám přišlo jako totální zbytečnost a naopak, bez čeho byste se absolutně neobešli - nejen krátce po porodu, ale i do budoucna? Ráda se nechám inspirovat. 


Novější příspěvek
Starší příspěvek
5 komentářů