Kristýna Montano: Rodačka z Moravy boduje v Americe s recepty na českou kuchyni

Uspět v Americe vlastně s čímkoliv je nesmírně těžká a dlouhá cesta, kterou jsem si z Čech nedovedla nikdy představit. Proto mám radost a ráda podpořím každého, kdo se na ni vydal a komu se na ní daří. Kristýně Montano fandím o to víc, protože aniž to do minulého týdne tušila, už třetí rok mě učí za mořem nakupovat (nasměrovala mě třeba na vynikající americký Pribináček) a vařit tradiční česká jídla.

Kristýna je rodačka z Brna, která začala v roce 2013 blogovat a na YouTube založila kanál Czech Cookbook, kde zveřejňuje videa o tom, jak uvařit tradiční jídla české kuchyně. Což není žádná legrace, protože v Americe k tomu chybí spousta potřebných surovin. Přesto Kristýna dokáže vykouzlit takové rohlíky, knedlík nebo koprovku, až se člověku sbíhají sliny jen při pohledu na video. Ve kterém vás navíc rychle přesvědčí, že upéct nebo uvařit je na domácím sporáku není vlastně nic až tak těžkého. Což, když máte po ruce její detailně propracované recepty beroucí v úvahu omezení daná životem za mořem, opravdu není.

Vůbec mě proto nepřekvapuje, že Kristýna má po čtyřech letech internetové práce na svém YouTube kanále tisíce odběratelů a v internetovém obchodě Amazon prodává vlastní anglicky psanou kuchařku, kterou tento rok chystá v USA i v tištěné podobě. Pomáhá ji s tím její manžel Steve, se kterým se seznámila před dvanácti lety a odstěhovala se kvůli němu z Brna do Kalifornie.  

Co vaříš, když chceš udělat manželovi radost českým jídlem?

Guláš! Jedl by ho pořád. Kdykoliv jedeme na návštěvu do Čech, v každé restauraci si dává guláš, aby otestoval různé druhy. Ale stejně pořád říká, že nejlepší je ten domácí a pak v restauraci Švejk v Brně ve Starém Lískovci.  

Tradiční českou kuchyni není zrovna jednoduché vařit, navíc je docela těžké ji strávit. Čím to, že tvoje recepty jsou tak populární?

Myslím, že lidi, co sledují moje videa, se dají rozdělit do tří kategorií. První jsou jako ty – Češky nebo Slovenky, co si vzaly cizince, přestěhovaly se a chybí jim domácí strava nebo by ji chtěly uvařit svým mužům. Ale samozřejmě když přijdou do klasického amerického supermarketu, často ani nevědí, co koupit. Navíc babičky a maminky je často učily vařit stylem jako kdysi mě – špetku toho, od oka toho, což jednak rychle zapomeneš a pro americké suroviny, které člověk nezná, je taková rada většinou nepoužitelná. Druhá skupina mých odběratelů jsou cizinci, kteří buď znají nějakého Čecha nebo Česko navštívili, zachutnal jim třeba guláš, a řekli si, že by ho rádi zkusili doma. Našli můj YouTube kanál, vyzkoušeli podle mě uvařit a stali se fanoušky. Třetí skupina lidí jsou potomci českých emigrantů, kteří do Spojených států přijeli třeba už v 18. století. Rádi by navázali na kulturní zvyky svých předků, ke kterým pochopitelně patří i dobrá kuchyně, ale také nevědí, kudy na to.    

Který recept z tvého YouTube kanálu je nejoblíbenější?

Medovník. Sama žasnu, ale medovník má skoro 300 tisíc shlédnutí. A nejvíc nikoliv ze Spojených států, ale ze Saúdské Arábie. Hned za medovníkem jsou domácí knedlík a guláš, koláče jsou taky hodně populární.

Jak se zrodil nápad na YouTube kanál o české kuchyni, vaření a tradicích?

Já jsem vaření milovala odmalička. Ale že z koníčku mužů udělat povolání, v tom mě podpořil můj manžel Steve. Tak dlouho mi opakoval, že jsem dobrá a abych to zkusila, až jsem se rozhodla dát tomu šanci. První video jsem natočila v roce 2013 a získalo mi prvních dvanáct odběratelů. Trochu mě mrzelo, že jen dvanáct, ale rozhodla jsem se, že to nevzdám a budu tvořit recepty a natáčet dál i pro těch dvanáct. Ačkoliv dát dohromady recept, potažmo jedno video, mi pokaždé zabere spoustu času.

Co byl největší problém?

První problém byl najít vhodné suroviny. Jedna z mých odběratelek mě například prosila, abych udělala recept na vánoční perníčky. Bohužel v Americe není k sehnání perníkové koření, takže jsem vymýšlela, čím ho nahradit. Moje podmínka byla najít suroviny, které člověk sežene v každém běžném obchodě. Což byla taky potíž, protože anýzová semínka, fenykl, hřebíček a skořice, tedy základ koření, které jsem si vymyslela jako náhradu, se sice sehnat dají, ale třeba badyán už běžně ne. Další velký problém bylo převést míry z českých na americké. Spousta lidí si myslí, že vezmu třeba rodinný recept na vanilkové rohlíčky, použiji tabulku a míry jednoduše předělám na americké cupy a spoony. Ale to nejde. Gramy jsou hodně specifické, a tak musím celý recept stvořit vlastně úplně od začátku. Vezmi si, například, že spousta českých receptů používá kostku másla, což je 250 gramů. Ale americká tyčinka másla je 113 gramů. Když použiji dvě, dělá to 226 gramů. Pro mě je proto lepší a jednodušší vytvořit recept, kdy použiji dvě tyčinky másla, jenže podle toho musím upravit a vyladit zbytek ingrediencí. A to kolikrát trvá hodně dlouho. Někdy se mi to podaří na první, druhý pokus, ale častěji to trvá i roky. Některé recepty mám v šuplíku rozpracované už opravdu dlouho, ale ještě jsem se zkrátka nedobrala takové kombinace, aby bylo jejich vaření snadné a jídlo dokonale chutné. Jsem perfekcionistka, a tak musí každý recept, který tvořím, být dokonalý.  

    

Které české suroviny postrádáš v USA úplně nejvíc?

Tvaroh a povidla. Obojí si umím vyrobit sama, ale dá to spoustu práce. Povidla jsem minule míchala přes čtyři hodiny! Mně osobně to nevadí, vaření je pro mě koníček, jenže takový recept nemůžu dát na internet. Kdybych lidem řekla, že první půlden budou vařit jen jednu surovinu na koláč, vypnuli by mě po minutě. Mimochodem co se povidel týká, hodně postrádám také klasické české malé švestky. V Kalifornii jsem je neviděla celou dobu, co tady žiju. Z běžných surovin na vaření a pečení mi velmi chybí také stoprocentní tuk. Tady je sice běžně k dostání Crisco, jenže to je taková umělotina, že bych ji nedala nepříteli, natož do jídla.

Vidíš, a já bych čekala, že řekneš třeba polohrubá mouka.

Tu docela dobře nahradí mouka Wondra. Jediné mínus je její cena. Oproti klasické mouce "na všechno", která je za dolar, stojí malý kontejner Wondry zhruba 2,50 dolaru. Do většiny receptů s polohrubou moukou proto kolikrát dávám klasickou hladkou. U koláčů to projde bez problémů. Ale třeba u knedlíku, bramborových knedlíků, noků a dalších kompromis nedělám, protože tam rozdíl cítit je. Zajímavé je, že polohrubá mouka chybí v supermarketech ve spoustě zemí světa. Taky je to nejčastější dotaz, který dostávám: čím ji nahradit v Kanadě, v Austrálii nebo v Asii. Za čtyři roky blogování už mám od svých fanoušků každopádně slušnou zásobu tipů, co vyzkoušet místo české polohrubé nebo americké Wondry. A každý další tip vítám!  

Která americká surovina je naopak pro českou kuchyni skvělá, ale u nás doma se shání horko tězko?

V Česku máme mizerný vanilkový extrakt. Když jsem ho minule zkoušela použít na vanilkové rohlíčky doma v Brně, úplně jsem je pokazila. Český vanilkový extrakt je spíš aroma, které nemá s výrazem extrakt mnoho společného.

Jaký byl ve spojitosti s vařením tvůj aha moment?

Než jsem se přestěhovala do Ameriky, byla jsem zvyklá, že vánoční cukroví jsme po upečení vždycky skladovali na balkoně. Takže jsem ho tam automaticky plánovala uskladnit i v Americe. Než jsem ale začala péct, došlo mi: ale já jsem vlastně v Kalifornii a tady je o Vánocích patnáct stupňů! Tu zimu jsme museli s manželem vyrazit do obchodu a koupit do garáže další lednici určenou speciálně na krabice vánočního cukroví. Dokázala jsem ji celou zaplnit.

Od minulého roku nemáš jen YouTube kanál, ale také úspěšnou kuchařku.

Zkusila jsem ji vydat sama elektronicky přes internetový obchod Amazon. Ráda bych v letošním roce udělala tištěnou verzi, jenže to tady za mořem není jen tak. Zrovna jsem v procesu psaní receptů a hledání nakladatele, který by knížku dostal i do velkých knihkupectví jako Barnes and Noble. Udělala jsem si průzkum, ze kterého vím, že poslední, navíc československá kuchařka, která se tam dá najít, pochází z roku 1968. Není v ní žádný obrázek, a spousta receptů na masová jídla pracuje s vnitřnostmi.

To nechápu, protože spousta Američanů, mým mužem počínaje, nepozře ani játra, na kterých já jsem vyrostla.

Já taky ne! Ale máme to doma úplně stejně! Můj muž játra ani jiné vnitřnosti také nejí. Proto myslím, že je na čase vydat něco modernějšího, kde se od vnitřností oprostíme a dáme šanci ukázat Američanům českou klasiku, jen v modernějším pojetí.

Restauraci bys do budoucna mít nechtěla?

Chtěla bych, ale ne vyloženě českou. Myslím si, že česká restaurace jinde než na Manhattanu v New Yorku nebo větších městech s velkou českou komunitou je zbytečně velké podnikatelské riziko. Ale lákala by nás s manželem evropská kavárna. Něco jako protipól Starbucksu, kde bude k dostání kvalitní evropská káva, která se bude podávat v hrníčku, ne v papírovém kelímku. Viděla bych to tak, že místo muffinů, banana breadů a tlustých amerických lívanců by se mohly podávat koláče, štrúdl a tenké palačinky. Umím si představit, že by frčely zmrzlinové poháry a celkově klidnější atmosféra kavárny, kde by si člověk připadal, jako by přijel do Evropy.

Co máš teď v plánu kromě kuchařky, případně kavárny?

Dřív než kavárnu se plánuju zaměřit na výrobu a prodej českých vykrajovátek, formiček a šablon. To je jednodušší byznys a víc ladí s mojí vizí kuchařky. Nemůžu do ní totiž dát recept na laskonky, dokud lidé nebudou mít základní pomůcku, se kterou je vytvoří. Tradiční americká vykrajovátka na cukroví jsou ale kolikrát zbytečně obrovská, linecké kolečko není kolečko, ale – po americku - kolo. Vizí a plánů mám v hlavě spoustu, takže je nejvyšší čas pustit se do práce.