Co mě dojalo: Poděkování Ryana Goslinga svojí ženě za práci, za kterou se neplatí

"Chtěl bych poděkovat zejména jednomu člověku," začal Gosling svůj děkovný proslov, když v neděli večer přebral Zlatý glób pro nejlepšího herce za roli v muzikálu La La Land. "Zatímco já jsem zpíval, tancoval, hrál na piano a užíval si jednu z nejlepších zkušeností u filmu, co jsem kdy měl, moje žena, těhotná s druhou dcerou, vychovávala naši první a zároveň se snažila pomáhat bratrovi, který v tu dobu bojoval s rakovinou," pokračoval.

Nejspíš už jste jeho slova četli, protože v neděli večer letěla sociálními sítěmi jako lavina. Musím se přiznat, že ačkoliv mě projevy celebrit většinou nechávají úplně chladnou, a nemám na ně žádný názor, taky mě dojala. Hlavně proto, jak Gosling dokázal ocenit nutnou, ale společností většinou přehlíženou (nebo spíš úplně neviditelnou) a nehonorovanou práci své partnerky v pozadí, která mu pomohla k ocenění. Je mi jasné, že hvězda typu Evy Mendez na ni jistě není sama. Ale o to nejde.

Je to totiž přesně ta práce, která stojí možná nejvíc úsilí i času, přitom spousta lidí ji vidí jenom jako JENOM - vždyť JENOM dojedeš nakoupit, JENOM vymyslíš, co k večeři, JENOM ji uvaříš, umyješ nádobí, sesbíráš po zemi poházené ponožky a hodíš je do pračky, JENOM mi vyzvedneš oblek, JENOM dohlídneš na malíře (protože já mám práci), JENOM koupíš dárek na Jimovu oslavu, zařídíš to či ono. U nás doma pak brzy přibude ještě: JENOM nakojíš, vyměníš plínu, pohoupáš, uspíš, přečteš pohádku …

Vím to, neboť ji taky dělám, aby můj muž mohl růst a uspět v práci, kterou má rád. Dělám ji, protože chci, vybrala jsem si ji a dělám ji největší láskou. Jenže každé to JENOM taky něco stojí.  Že článku, který píšu, nedám sto procent, ale jenom devadesát. Že další třeba odmítnu. Že vydělám méně peněz. Že - když teď budu trochu dramatická - se naučím žít v zemi, kam nás zrovna pošle aktuální politická situace nebo manželův nadřízený. Že se v určitém životním období kousek upozadím, aby můj muž mohl o kus vyrůst.

Dlouho jsem tuhle práci v pozadí pod vlivem různých hanlivých řečí o ženách v domácnosti a článcích o emancipaci taky vnímala jako JENOM: nutnou, ale vlastně nijak hodnotnou. Často mě užíraly pocity viny, jestli náhodou nedělám málo, jestli jsem "SPRÁVNÁ" žena 21. století, když nevěřím, že všechno v partnerském životě a každá povinnost se dají den za dnem dělit fifty – fifty, když nepřispívám půlkou na nájem, protože na něj nevydělám, a tak dál.

Můj muž mi sice často opakuje, že málo opravdu nedělám, ale Ryan Gossling jako by mi jeho slova v neděli večer ještě potvrdil.