Moje těhotenství v časopise Maminka
Když jsem loni dostala nabídku, jestli bych nechtěla publikovat
nějaké svoje články v časopise Maminka, moc jsem se na to necítila. Hlavně
proto, že jsem měla pocit, že mateřská zkušenost je mi hrozně vzdálená a že to
z textů půjde vidět.
Samozřejmě, denně mám na stole témata z oborů
nebo činností, které detailně neznám, a přesto o nich píšu a zpovídám lidi, co
se v nich vyznají. Ale psát o mateřství, ohledně kterého jsem měla velmi
nejasné pocity, mi přece jenom přišlo jiné. Jako by na celém tom tématu bylo něco
silně osobního a citlivého, co si žádá zapojení, které já jsem před rokem prostě postrádala. A nechtěla jsem si nalhávat, že mě věci o porodu a miminech
zajímají (takže budu psát s nadšením, že se něco nového dozvím), když nezajímaly.
Protože ale neumím moc odmítat, ani jsem vlastně neodmítla, spíš jsem nechala
nabídku tak nějak podivuhodně vyšumět.
No, je rok poté a všechno je jinak. I když jsem si to nikdy
nemyslela, těhotenství, můj pupík, co už se obrátil na druhou stranu a trčí mi
z břicha jako nějaká miniaturní anténa a dítě, co mě uvnitř kope, jsou
středobodem mého vesmíru. Jsem tím tématem naprosto pohlcená, a tudíž jistá, že
pro některé lidi musím být naprosto nesnesitelná. Tím pádem jsem vděčná, že jsem
stejnou nabídku dostala znovu a dokonce ještě lepší než minulý rok, protože mám
v Mamince dokonce svůj vlastní fejeton! Za což jsme nesmírně vděčná. Už
mám odevzdané tři díly, první je na stáncích už tento měsíc.
Píšu to proto, že se mě v poslední době docela často ptáte
na těhotenství za mořem, jaké to je, jak to prožívám v cizí zemi a v cizím
jazyce, jaká je úroveň zdravotní péče, jací jsou lékaři, porodnice. Některá
témata chystám i tady na blog, ale než je všechna naklepu, tak si můžete počíst
i tam.
Takhle vypadá první fejeton v prosincovém čísle.
Moc děkuju za zájem, Alici za šanci mít svůj vlastní mateřský
sloupek a mojí nejdražší Martině za nádherou ilustraci. :)
Žádné komentáře: