Hurááá! Zápisník radosti je tady!

Co vám dneska udělalo radost? Napište si to, protože i když si v tuhle chvíli neumíte představit, že byste někdy zapomněla, jaké to bylo dokončit školu, dostat pochvalu v práci, být těhotná, slavit první Vánoce ve vlastní rodině nebo si vzít z útulku psa a jít s ním poprvé ven, zapomenete to rychleji, než byste chtěla. Prostě se to stane. Což je veliká škoda.

Hrozně často si říkám, jak je mi líto, že si tak málo pamatuju ze své minulosti. Přitom ve chvíli, kdy se děje - třeba jako teď, kdy jsem těhotná - si absolutně neumím představit, že někdy zapomenu, jaké to je, když si večer lehnu do postele a do žeber mě kope MOJE dítě. Nebo jak jsem to brala, když mě koplo úplně poprvé. Jak se ve mně cosi pohnulo a já jsem preventivně letěla na záchod, protože jsem si myslela, že jsou to střevní problémy. Jak jsem to pak se smíchem volala B. na služební cestu do New Yorku. A pak kamarádce, která se mi smála: "Já si taky myslela, že jsou to prdy! A on malej!" Nebo jak jsem se nedávno osprchovala a zjistila, že jsem za čtyřiadvacet hodin narostla tak, že se nevejdu ne jenom do džín, ale ani do oblíbené noční košile. Jenže vždycky to nakonec zapomenu.

Stejně jako si dneska po letech už jenom matně vzpomínám, jaká byla moje první cesta letadlem, jak jsem se cítila, když jsem ze schránky vytáhla Vyškovské noviny s vůbec prvním vydaným článkem nebo co jsem přesně dělala celý ten rok, co mi bylo čtyřiadvacet. Čím jsem žila? Na co jsem myslela? Čeho jsem se bála? Která byla moje nejoblíbenější knížka? - Hm, nevím. 

Mockrát v životě jsem si zkoušela psát deník, ale nikdy jsem u toho nevydržela. Jako u mnoha jiných věcí, začala jsem sice s obrovským nadšením, jenže to postupně vyprchávalo až se někam vytratilo úplně. Soustavně jsem schopná psát vlastně až poslední dva roky, a to jenom kvůli krásným zápisníkům a diářům, které jsem objevila v amerických knihkupectvích. A také kvůli tomuto blogu.

Byly mi inspirací, abych vymyslela zápisník svůj. Mluvila jsem o něm dlouho (že, Lumíre?), ale teprve když jsem se po letech našla s mojí bývalou kolegyní Martinou Pavlovou, dostaly plány na papíře konkrétní podobu. A dnes je ten den, kdy s Martinou vydáváme u nakladatelství Mladá fronta Zápisník radosti.

Není to diář na příští rok, který máte vláčet v kabelce a popsat termíny schůzek, prohlídek u doktorů a dalšími povinnostmi. Je to sešit, který můžete mít položený třeba na nočním stolku a který by vás měl motivovat, abyste ho každý den popsala hezkými chvílemi: komplimentem, co jste dostala, povedenými tvarohovými knedlíky, co jste uvařila, písničkami, co právě teď hrají v rádiu, vy je nemůžete dostat z hlavy a přijde vám, že tam budou věčně. Nebudou – bohužel.

K tomu v zápisníku najdete tři sta šedesát pět tipů na věci, ze kterých můžete mít radost nebo které vám zlepší třeba ne úplně ideální den. A přidaly jsme i pár otázek, které vám pomohou dozvědět se o sobě možná překvapivé věci.

Jsme si jisté, že radost vám bude působit nejen to, jak zápisník vypadá a zapisování do něj, ale hlavně chvíle, kdy se pak na popsané stránky podíváte zpětně. Pomohou vám totiž vybavit si konkrétní hezké vzpomínky.

Zápisník jde dnes do všech knihkupectví po celé republice a v těch největších bych měl být k dostání už od zítřka.

A pokud si ho koupíte (nebo někomu jako dárek), uděláte nám tím obrovskou radost!

♥︎

Jana a Martina

A tady malá ukázka, abyste věděli, co kupujete. :)