Přehnaná česká zdvořilost
Vždycky mě překvapí, když mi můj muž nebo někdo z jeho kamarádů řekne, že jsem příliš zdvořilá, slušná a skromná. Myslím si, že jsem zdvořilá, slušná a skromná tak nějak akorát, ale je pravda, že v agresivnější Americe to možná vyznívá spíš jako že jsem málo výrazná, neprůbojná, zbytečně upejpavá, prostě taková šedá myška.
Dlouho jsem nechápala, čím to může být, jestli rozdílem ve výchově, rozdílem kulturním nebo ještě něčím úplně jiným. A pak jsem na to přišla včera, když jsem v supermarketu bloumala uličkami a hledala sýr Veselá kráva. Můžou za to otázky!
Když jsem prošla skoro celé oddělení lahůdek a ten sýr nikde nebyl, odchytila jsem prodavačku a slyšela jsem sama sebe, jak říkám: "Excuse me, please, don’t you have Laughing Cow cheese by any chance?" (Promiňte, ale nemáte náhodou sýr Veselá kráva?)
Takhle by se žádný Američan samozřejmě nikdy nezeptal. Řekl by prostě: "Máte sýr Veselá kráva?"
Stejně jako by nikdy neřekl: "Nevíte, kolik je hodin?", ale úplně jednoduše "Víte, kolik je hodin?" Zjistila jsem, že takhle velmi opatrně a upejpavě jdeme my Češi na většinu dalších otázek a proseb. Tak třeba: "Nevíte, kde bych našla …?", "Nemohl bys mi prosím podat … ?", "Nemáš náhodou čas …" , "Nemůžeme to udělat tak …?", "Nechtěla bys …?" a tak dál. Bohužel jsem si včera uvědomila, jak jsem se slyšela v tom obchodě, že mám tendenci tenhle způsob kladení otázek převádět i do angličtiny. A Američanům to možná zní, jako bych říkala: "Promiňte, že mám tu odvahu vůbec vás zdržovat a něco říkat. Nepředpokládám, že to budete vědět nebo mi nějak pomůžete, ale stejně: nemáte – myslím náhodou – někde tady tenhle sýr? Samozřejmě chápu, když ho mít nebudete, dopředu pardon, že jsem se vůbec otevírala pusu." Zkrátka ptám se, jako by výchozím bodem dotazu bylo přesvědčení, že na otázky nemám právo.
Pochopitelně, že já to tak vůbec nevnímám. Ale musím uznat, že na někoho, kdo o tomto způsobu kladení otázek v češtině nemá povědomí, to vážně může působit jako přehnaná zdvořilost a já jako zbytečně stydlivá a zakřiknutá.
Mně to přijde hezké, se takhle ptát. Samozřejmě chápu, že někomu to tak připadat nemusí, tak se předem omlouvám všem, kdo by byť jen čistě teoreticky mohli mít jiný náhled.
OdpovědětVymazat