Kdy je správný čas na jídlo?
V neděli jsem běžela maraton a za odměnu, že jsem ho zvládla (a přežila :) ), jsme s mužem večer vyrazili do restaurace. Byli jsme daleko od domova, vlastně tak trochu na dovolené, a neměli jsme kam spěchat. Objednali jsme si víno a jídlo, napůl předkrm a pak každý hlavní chod. Servírka odešla, aby vzápětí barman přinesl víno a naše obsluha se prakticky okamžitě vrátila s předkrmem.
"Máte štěstí, dneska jsme opravdu rychlí," řekla a postavila před nás talíř.
"No, to … to bylo opravdu hodně rychlé," řekla jsem zaskočeně, což ona samozřejmě okamžitě poznala. "Jako že ... moc rychlé? … Já jsem myslela, že tak to lidem vyhovuje, přijít a hned dostat na stůl, aby nemuseli čekat."
Všímám si, že tohle přesvědčení "nemuset čekat je to nejlepší" v Americe poslední dobou docela zesílilo a denně sleduju, jak přibývá firem, které na něm staví byznys. Sendvič i kávu si můžete v oblíbené restauraci nebo kavárně objednat a zaplatit přes mobilní aplikaci a jenom si je vyzvednout, hlavně aby to trvalo co nejkratší dobu. Ke kadeřnici, na pedikúru, manikúru můžete přijít hned, ani nemusíte volat a nijak se objednávat. Hodně zboží vám přivezou ještě dnes. Předkrm v restauraci vám naservírují dvě minuty poté, co si ho objednáte.
Jenže co když to tahle rychle není nejlepší?
Nad talířem kalamari jsme se s B. v neděli večer shodli, že kvůli superrychlému servisu bude náš zážitek z návštěvy restaurace o hodně menší, než jsme si mysleli. Odpadla totiž jeho podle mě nejpodstatnější součást: těšení se a vychutnávání si toho těšení. Těšila jsem se, že než nám jídlo přinesou, užijeme si víno, konečně si pořádně popovídáme, že možná dostaneme teplý chleba a našlehané máslo, těšila jsem se, až budu sledovat, co obsluha nosí na stůl ostatním hostům a těšit se na to, co jsem si objednala já.
Je mi jasné, že když máte opravdu velký hlad nebo když se musíte vejít do třicetiminutové přestávky na oběd, může vás dlouhé čekání na jídlo spíš pořádně naštvat. Na druhou stranu, taky mě napadá, není tohle vytěsňování těšení a okamžitá dodávka čehokoliv důvod, proč z tak mála věcí máme dneska radost a proč si pak ničeho pořádně nevážíme?
A napadá mě, pokud je tady někdo z gastro byznysu: existuje něco jako správná doba čekání? Třeba že by host neměl dostat jídlo dřív než za deset a později než za třicet minut? Liší se to v době oběda a večeře? Nebo to restaurace prostě neřeší a obsluhují hosty, jak to zrovna vyjde?
Jani, myslím, že můj muž (šéfkuchař, 20 let v oboru) říkává, že ideál je 20min... ale záleží na druhu restaurace.... ještě si to u něj upřesním!:)
OdpovědětVymazatBáro, díky, tak jsem zvědavá, co řekne i on. :) Opravdu by mě to zajímalo. Děkuju!
OdpovědětVymazatMila Jano, moc gratuluji k maratonu, fantasticky vykon, pro me nikdy nedosazitelny . Tak pevnou vuli opravdu nemam a muj obdiv patri kazdemu, ktery(a).-) to zvladne. Ale k tomu jidlu muzu rict, ze existuji i takove restaurace a tu zkusenost mam hlavne z Prahy, ze dostanete hlavni jidlo na stul a jeste jste ani nestacili dojist predkrm. Nebo dostanete kafe a pak za dlouho dlouho teprve dortik, nebo obracene. Myslim ze to ten pozitek z celku opravdu zkazi a vetsinou i moji naladu. Jsou to sice takove malickosti, ale je pravda, ze se cely zivot vlastne zklada z malickosti....?? Radost a pohoda z toho spechu urcite neplyne.
OdpovědětVymazatMoc pozdravu
Dagmar
Báro, díky. :) Já jsem myslela, že znám váš blog nazpaměť a evidentně ještě ne. Tohle mi uteklo. Jinak s tou kadeřnicí je to úplně pravda. Moje nejlepší chvíle jsou od objednání po moment, než zasednu do křesla. Totéž masáž - od objednání po zalehnutí na masážní stůl. Pak už se neubráním tomu, že si říkám: "Hm, takže záda a ruce už jsou hotové, teď už jenom nohy a je konec ..."
OdpovědětVymazatBlanko, díky, že v tom nejsem sama. Mně zaskočila i rychlost, s jakou se tady nosí účty. Dávala jsem to do rozhovoru na Lidovkách, hodně lidí se mi vysmálo, že asi chodím jen do podniku alá IHOP. No, nevím. Zrovna tahle restaurace, o kterém jsem psala v tomto příspěvku, tedy za hubičku nebyla a účet servírka vytáhla z kapsy hned, jakmile se ujistila, že opravdu nechceme dezert. To v Česku na účet čekám někdy i mnoho minut, kdy mám dávno snězeno. Nevím, každá restaurace je asi jiná, ale tady se s tou rychlostí všeho setkávám hodně často. Jinak s nádobím souhlasím stoprocentně. :) Že ho nemusím skládat do myčky a vyndávat to už hotové. :))
OdpovědětVymazatNo tak kolem oběda mají většinou menu které už mají před připravené tak výdej jídel jde rychleji. A lidi chodí na oběd třeba o pauze v práci a to je max 1h na oběd. Ale na druhou stranu když jdete na páteční večeri do restaurace tak si tam chcete chvíli posedět a relaxovat. A pak jsou tu taková jídla které vám vozí v předem domluvený čas, ale to je zase jiná kategorie. Ale myslím že hlavní jídlo by měli na stůl přinést nejpozději do 30min. Ale je to jen takový můj odhad.
OdpovědětVymazat