Radosti v povánoční depresi
V neděli jsem si volala se svým kamarádem a shodli jsme se, že tyhle dny po Vánocích a těsně před koncem roku míváme dost smutné. Sice je pryč veškerý předvánoční shon a několik následujících dnů se nemusíme za ničím honit, jenže místo abychom si to nicnedělání užívali, cítíme se tak nějak podivně prázdně a nejradši bychom těchto pár dnů přeskočili.
Dárky jsou rozbalené, pohádky odkoukané, cukroví probrané a těch posledních pár kousků, co zbývá v krabici, už stejně nikdo nechce (většinou je to jeden druh, který si říkám, že příští svátky už péct nebudu) … Plus samozřejmě není žádný sníh, jen šedivá zatažená obloha. Prostě vymysleli jsme během toho telefonátu asi tisíc důvodů, proč je naprosto oprávněné mít v těchto dnech depku. Když jsme domluvili, došlo mi, že jsme povánoční depku vzali tak samozřejmě (je po Vánocích, takže co jsme čekali, jasně že přišla!), že nás vůbec nenapadlo uvažovat, co by se s tímhle naším smutkem dalo dělat.
Proto jsem to zkusila a v neděli si stanovila pár pravidel, jak tuhle povánoční mizernou náladu aspoň trochu zmínit:
- Každý den bez výjimky jít běhat. Aspoň kousek a i když se mi nechce. Kupodivu to funguje mnohem lépe než si smutnou náladu vylepšit dalším vanilkovým rohlíčkem nebo rumovou koulí.
- Každý den zavolat nebo napsat jednomu kamarádovi nebo známému, s nimiž už jsem hodně dlouho nemluvila, a přitom bych ráda.
- Udělat si pořádek v počítači. Roztřídit dokumenty z plochy, všechny fotky a hlavně celý počítač zazálohovat. Je to stejně uspokojivý pocit jako po náročné uzávěrce.
- Dělat věci, které celý rok odkládám na "až jednou bude čas": sednout si do nově otevřené kavárny, jít se jen tak courat po knihkupectví, prohlížet kuchařky a vybírat recepty, které zkusím uvařit, konečně asi po půl roce si dát masku na vlasy …
- Uvařit aspoň jedno jídlo, které jsem ještě nikdy nezkusila.
- Číst si bez limitu a bez výčitky, že bych měla jít dělat něco jiného. Mimochodem včera jsem objevila australskou autorku Liane Moriarty (Manželovo tajemství) a po delší době zase čtu s pocitem „jak jsem o téhle ženě mohla nevědět“.
- Nadepsat si nový diář a do něj zapsat všechny narozeniny, cesty a akce, které už mám naplánované a na které se můžu těšit.
Žádné komentáře: