Velké kouzlo Elizabeth Gilbert

Ke spisovatelce Elizabeth Gilbert mám zvláštní vztah. Její knihu Jíst, meditovat, milovat jsem kdysi přečetla jedním dechem. Její přednášku na TEDu mám v oblíbených a pouštím si ji několikrát do roka. K jejím dalším knihám ale jakobych si nemohla najít vztah. Třeba Podpis všech věcí jsem rozečetla už asi třikrát, ale nikdy jsem se nedostala přes prvních třicet stran. Teď ale Elizabeth vydala knihu, do které ...

... jsem se naprosto zamilovala a která bude patřit mezi ty, o nichž budu tvrdit, že mi změnily život. Říkám to o hodně knihách – většinou dokud se nepustím do jiné. Ale Velké kouzlo (Big Magic), knihu o kreativitě, bych si chtěla v paměti uchovat co nejdéle. A připomínat pokaždé, když mě přepadnou myšlenky, že moje psaní zřejmě nemá smysl, když nepíšu knihy (natož bestsellery) a můj blog nemá desetitisíce čtenářů.

Uvědomila jsem si totiž díky Elizabeth jednu věc: moje psaní je láska a radost pro mě samotnou. A to stačí.

Všichni jsme kreativní

Jsem ráda, že konečně někdo napsal, že všichni na světě jsme kreativní. Že kreativita se nedá nikde vystudovat, vyčíst, že se nedá objevit na firemním brainstormingu, ale ani na dně láhve s vínem nebo v lajnách kokainu. Elizabeth píše, že kreativní jsme už jen tím, že existujeme, že všichni jsme kreativní tak zhruba podobně, že být kreativní neznamená zmítat se v depresích a tvrdit, že jste umělecká duše a svět vám nerozumí. Že kreativní jsou i lidé úplně normální. Takoví, kteří mají doma uklizeno, mají v pořádku vztahy, jakž takž dodržují deadliny a svět jim přijde víceméně fajn. A jediné, co pro svou kreativitu opravdu musíte udělat, je přestat se bát ji projevit. Jestli to znamená namalovat si pro radost obraz, uplést svetr nebo napsat článek do časopisu, to je jedno.

Kreativita bolí a není glamour, aniž když jste bestsellerový autor

Všichni si představují, že když máte něco rádi a děláte to s láskou, jde to tak nějak samo. Taky že když jste kreativní, čas od času k vám promluví múza, vy její slova hodíte na papír a pak už jen obcházíte slavnostní křty a podepisujete výtvory. Elizabeth ale říká něco jiného. Že kdyby čekala na to, až k ní promluví múza, napsala by zatím jedinou povídku. Protože kreativita není o tom čekat a zachytávat ze vzduchu inspiraci, ale sednout a … psát, malovat, plést … TVOŘIT. A bohužel – není to většinu času žádná romantika. Je to dřina, která kolikrát připomíná skládání uhlí. A často je člověk, přestože kreativní, schopen udělat cokoliv, aby se jí vyhnul. Klid, je to normální.

Zapomeňte na originalitu, buďte autentičtí

Originalita neexistuje. To není výmysl autorky, ale fakt zhruba od té doby, co zemřel Shakespeare, jež ve svém díle pokryl zhruba všechny možné zápletky světa. Jestli chcete psát a máte pocit, že už to před vámi někdo napsal, no, nejspíš napsal. To důležité je, že jste to ještě nenapsali vy. Napište to tak, jak to vidíte, cítíte, chcete sdělit světu. Nikdo se neprobudil do stejného rána jako vy, nejel stejnou tramvají, nebyl zamilovaný stejně bezhlavě. Když to bude autentické, bude to, ano, originální.

Úspěch není pro všechny, ani když mu dáte všechno

Žijeme ve světě a v kultuře, kde věříme a jsme vedeni k tomu, že když budeme dřít do úmoru, prostě když tomu dáme všechno, úspěch se musí dostavit. Ve skutečnosti je to ale spíš tak, že můžete mít talent, drive, známosti, peníze, můžete si vypěstovat vytrvalost a disciplínu vrcholového sportovce, a stejně z toho nemusí být nikdy nic. To ale ještě nevypovídá nic o tom, jestli to děláte dobře nebo špatně. Elizabeth Gilbert napsala několik knih, než se pustila do Jíst, meditovat, milovat. Nikdy z nich nebylo. A z té předposlední, upřímně, vlastně taky moc ne. Dokonce když se v Jíst, meditovat, milovat, chtěla zmínit o své lásce Filipovi, říkala mu: “Neboj se, moje knihy stejně nikdo nečte.” Jíst, meditovat, milovat si koupilo 12 milionů lidí v různých zemích světa. Proč? Říkejme tomu třeba Velké kouzlo.

Kreativita není o výsledku, ale o procesu tvorby

Skoro v každé motivační literatuře se píše, ať se zeptáte sama sebe: “Co bych dělala, kdybych se nebála, že selžu?” Ale co když by ta otázka měla být postavená úplně jinak? Co když ta správná, kterou byste si, tedy aspoň v souvislosti s kreativitou, měla položit, je spíš: “Co bych dělala navzdory tomu, že pravděpodobně selžu?” Co mám tak ráda, že slova jako selhání a úspěch se stávají v podstatě nepodstatná?

Velká kouzlo je spirituální, přesto mimořádně realistický pohled na kreativitu, který říká, že to jediné, o co kráčí, je abyste si užili proces tvorby. Ať už socháte, nahráváte, malujete, vyřezáváte, aranžujete ... nebo píšete.

Proto není dobré postavit si na kreativitě obživu.

Protože pak je příliš svazující.

Na tom musím ještě zapracovat. :)