"5 RADOSTÍ" ve Washingtonu D.C.

Já samozřejmě vím, že existuje Lonely Planet a Trip Advisor. Také si první kupuju a na druhý klikám, kdykoliv někam jedu nebo plánujeme nějaký výlet. Poslední dobou jsem se ale přistihla, že často hledám, jestli v místě, kam se chystáme, náhodou nežije nebo nežil někdo z našich známých.
Ideálně někdo, koho bychom se mohli zeptat, co jsou jeho nejlepší zážitky z toho místa. Kde měl největší postel? Kde nejlepší kafe? Na co náhodou narazil a Lonely Planet ani Trip Advisor o tom ještě nevědí? Dělá mi radost cestování, které je založené na doporučení jiných. Minimálně proto, že jim pak můžu napsat něco jako: „Jeffe! Sedíme v pizzerii Hladová liška. A seriously, je to ta nejlepší pizza na světě. Tisíceré díky!“

Jelikož sama e-mailů s podobnými dotazy taky dost dostávám, včera mě napadlo, že by vlastně nebylo špatné udělat z toho rubriku na blog. Takový seznam TOP 5 věcí, které je dobré vidět a ochutnat v různých místech světa. Jsou to takové moje srdcovky, protože o čem tady budu psát, to všechno jsem vyzkoušela. Nemusí se vám líbit, ale když budou, budu mít radost, že jsem vám udělala radost. A pokud se vám líbit budou, tak mi dejte vědět.

Tady je první pětka z Washingtonu D.C.

Hill Country

Od chvíle, kdy jsem poprvé ochutnala maso z téhle typické texaské restaurace (paradoxně ne v Texasu, ale ve Washingtonu D.C. :)), nechodíme mimo domov na jídlo nikam jinam. Minulou sobotu jsme byli už asi popáté, ale ještě jsme se nedostali k tomu, že bychom ochutnali něco jiného než jejich brisket. Protože tohle uzené je prostě … boží! Je to taková netypická restaurace, protože u vchodu dostanete menu, načež se vydáte na jakýsi trh, kde si vybíráte už z hotového, několika druhů masa a spousty příloh alá Texas. Takže hlavně fazole v různé podobě. No a ty dezerty? Koláč z pekanových ořechů s bourbonem je úplně mega. A nejlepší je na tom všem asi účet. Za večeři pro dva s dezertem a dvěma margaritami zaplatíte kolem čtyřiceti dolarů (bez dýška), což objevit v hlavním městě takovou cenu je jako objevit poklad.

Bar ve W hotelu

Tohle je sice bar, ale není tak úplně o pití ani o jídle. Z tohoto baru na střeše je totiž nejlepší výhled na Bílý dům v celém D.C. Když máte štěstí, můžete na zahradě vidět i prezidentskou rodinu. Což se jinak vůbec nedá, protože Bílý dům je obehnán plotem, před plotem jsou zátarasy a před zátarasy ještě agenti Secret Service. Takže z ulice si ho ani pořádně nevyfotíte. A vzhledem k tomu, že oficiální prohlídky už se nějaký pátek - údajně z finančních důvodů – nedělají, působí tahle terasa s drinky a výhledem na zahradu plus pomalu až do Oválné pracovny jako zjevení. Jo a taky je odtud fantastický výhled na washingtonský monument. Nejlepší fotky bývají kolem západu slunce. Tohle jsem vyfotila v sobotu po půl deváté večer.

Silent Drill Platoon

Tohle je právě jeden z těch zážitků, které jako normální turista nikde neobjevíte. Američtí mariňáci mají speciální jednotku (Silent Drill Platoon), která je vycvičená v podstatě jenom k tomu, aby dobře reprezentovala. Její vystoupení je součást zhruba dvouhodinové přehlídky s kapelou, která hraje pro prezidenta a důležité zahraniční hosty v Bílém domě a jinde po světě. "Silent" má v názvu proto, že vojáci cvičí bez pokynů velitele a všechno včetně úchopu pušky dělají tak synchronizovaně, že nebudete chápat, jak se něco takového dá natrénovat. Navíc všichni skoro stejně vypadají. Tak na sedmnáct, ostříhaní na pětimilimetrového ježka … Úplně mi jednoho z nich bylo líto, když mu v začínající bouřce minule uletěla čepice. Velitel mu ji v tichosti přinesl a nasadil zpátky na hlavu. Pro veřejnost vojáci cvičí každý pátek večer v kasárnách Marine Barracks. Počet míst je omezený a zájem obrovský. Lístky jsou zadarmo, ale musíte si je tady dopředu zarezervovat.

Diamant Naděje

Asi nejvíc mě v D.C. nadchnul fakt, že všechna muzea Smitsoniánského institutu jsou úplně zdarma. A že jich je! Já jsem se byla podívat zatím ve dvou. V Muzeu letectví a kosmonautiky hlavně na jeden z vysloužilých raketoplánů a v Národním přírodovědeckém muzeu. V tom je hned několik expozic, ovšem největší fronta je na Diamand Naděje, vystavený na speciálním otáčivém podstavci. Jsou tam i další nádherné kousky a uslyšíte k nim  spoustu vtipných komentářů, hlavně od žen. Třeba jako: „No, nezlobila bych se, kdyby mi Tom takový dal.“ No, já taky ne. A když už tam budete, dobrá je i výstava obrovských dinosauřích koster.

Sunday Drag Brunch at Nellie´s Sport Bar

Kdyby psal tento článek můj muž, tohle by sem v životě nedal. Já ale na tenhle trainskoidní snídáňo-oběd beru všechny kamarády, co za mnou přijedou. A všichni se tam náramně baví. Kromě toho, že se tam vždycky dobře najíme. Zpívající transsexuálové můžou znít jako ohraná písnička, ale když vás obsluhují u stolu, nalévají do vás v deset dopoledne mimosu (mix šampaňského a džusu) a pak na baru vystřihnou perfektní Beyoncé (to je ON - na obrázku!), je to prostě … vtipný, nemůžu si pomoct. Kromě toho když tam jdete dvě holky, máte na zbytek dopoledne postaráno o téma konverzace. Kam "ho" jako ukrývají? Jak to, že mají tak hubený nohy, když jsou to chlapi a já takový nemám, kdybych se ucvičila k smrti? A ten kulatej zadek? No prostě: za 30 dolarů to stojí, obzvlášť když jste na výletě a brunch je ve stylu sněz, kolik můžeš.

Takže: Enjoy a have fun! 

Foto:

Hill Country

Zdeněk Rýzner (www.zdeneryzner.com)

www.metroweekly.com