Jak se žije v Americe, Zuzano Olson?
Zuzka je další ze zajímavých Čechů, které jsem potkala ve Spojených státech. Tedy, poznala, zatím se známe přes Skype. To bylo tak.
V prosinci jsem byla na jedné vánoční párty (vlastně teď mi dochází ta paralela, byla to totiž párty Skypu!) v Praze, kde se odehrával takový ten povinný small talk: jak chutnají drinky, jídlo, jak nemáme ještě žádné dárky a jak je čím dál složitější nějaké vymýšlet. Pak jsem ale poznala Míšu. A když jsem se představila - LeBlanc, Míša se nezeptala „Le co?“, ale nějak mě okamžitě zařadila do Ameriky. Kde má shodou okolností sestřenici Zuzku, která se tady před lety zamilovala a po dlouhých měsících vztahu na dálku se sem odstěhovala.
Příběhy lidí, co doma zabalí kufr a odstěhují se na druhý konec světa kvůli lásce, mnou dokážou pohnout. Tím spíš, když jsem si poslechla, jak tady Zuzka s titulem inženýra a znalostí tří jazyků v roce 2008 a v době největší ekonomické krize těžce hledala práci. Nevzdala to, ačkoliv to hledání trvalo rok a po něm začínala jako asistentka s platem 11 dolarů na hodinu. Dnes, sedm let poté, pracuje jako manažerka v Nike a já jsem jí zpovídala také pro Jobs.cz. Než vyjde rozhovor tam, poprosila jsem Zuzku i o malý dotazník sem na blog.
Takže, Zuzana Olson.
Jak jsem se ocitla ve Státech a co tu dělám?
Přijela jsem na studijní stáž na Oregonskou státní univerzitu, šla na párty a zamilovala se. Žiju v Americe sedmým rokem a pracuji v centrále společnosti Nike.
Východní, nebo západní pobřeží a proč?
Východní pobřeží jsem poznala jen při krátkých cestách do New Yorku a Washingtonu D.C., proto život nemůžu srovnávat. Ale vím, že rivalita tady existuje, což mě zpočátku překvapilo a pobavilo. Přirovnala bych to ke vztahu Moravák versus Pražák.
Můj největší přeřek a kdy se mi podařil?
Přeříkávám se pořád. Výrazně víc mě trápí poznámky českých přátel, že mluvím česky s americkým přízvukem. Což nemluvím!!! Ale přiznávám, první dva dny doma v Česku říkám hodně "yeah".
Jedna věc, co miluju na Oregonu, protože nikde jinde v Americe není?
Oceán a hory jenom hodinu od největšího města Portlandu. Nike. Tříděný odpad. Vinice. Celoročně zelenou trávu. Manžela Scotta. Psa Bruna.
Po čem z Česka se mi nejvíc stýská a jak to řeším?
Po rodině a sýru Apetito. Díky moderním technologiím mluvím s rodinou denně a chleba s Apetitem si namažu hned, jak zase přijedu do Čech.
Proč je dobré mít za manžela Američana?
Protože žádný Čech nevysloví větu: "Lásko, mám hlad!" s takovým kouzlem jako on.
Co mě napadne, když kdekoliv ve světě narazím na fajfku Nike?
Většinou se dívám lidem na boty a přemýšlím, z jaké jsou sezony.
Co je pro mě na Americe největší záhadou?
Fascinace americkým fotbalem.
Kam bych se v Americe jednou chtěla podívat a proč?
Do národních parků. Kromě toho, že jsou krásné, v nich většinou není telefonní signál, což zní jako ideální dovolená.
Jedna věc, kterou by se Češi mohli naučit od Američanů a naopak, co Američané od Čechů?
Češi od Američanů zdravému sebevědomí, pozitivnímu přístupu a taky umění dát si po práci nohy nahoru a relaxovat. A Američané od Čechů? Upřímnost, hloubku pravého přátelství a péct český chleba.
Žádné komentáře: