Všimli jste si? Je půl šesté a pořád je světlo! :)

Včera v podvečer jsem vycházela z nákupního centra. Otevřela jsem velké těžké dveře směrem na venkovní parkoviště a prakticky okamžitě jsem se zarazila. Něco bylo jinak. Obloha byla sice zatažená, ale bylo vidět. Nesvítily pouliční lampy. A ve vysokém domě naproti parkoviště ani jedno okno.

V první chvíli jsem si myslela, že jsem se spletla a že jsem na nákupu potravin strávila mnohem méně času, než se mi zdálo u pokladny. Při placení jsem čas odhadovala na něco kolem čtvrt na šest. Tady venku to ale vypadalo, že jsou stěží čtyři. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že je … za minutu půl šesté!

V uplynulých třech měsících jsem přijala za běžné, že se stmívá už po čtvrté hodině odpolední. Jako by to tak mělo být už pořád. V každodenním shonu jsem si nevšimla, že se věci mění a že je něco jinak – až včera. Byla to jedna z mála chvil, kdy mi nevadilo, že hodinky ukazují pozdější čas, než jsem si před chvílí myslela. Ano, bylo UŽ půl šesté, ale JEŠTĚ pořád bylo světlo.

A tohle byl nejradostnější okamžik mého včerejšího dne. Úplně obyčejný, zato s velkým příslibem blížícího se jara.