Našla jsem pomůcku, jak se rozhodovat

19.01.15
Nejsem velký fanoušek čtení knih, které už jsem viděla jako film. Přihodí se mi to málokdy, že se příběh objeví na filmovém plátně dřív, než se hromádka knih u mé postele zmenší natolik, že dojde na novinky úplně vespod (už to dělat nebudu, viz post zde). Ale …  stane se. Obyčejně když nejdřív vidím film, pak už po knížce bohužel nesáhnu.
Tedy s výjimkami. Jednou z nich je Zmizelá. Čtu ji pár týdnů po fantastickém kurzu tvůrčího psaní Reného Nekudy, a protože příběh už znám, hledám v něm úplně něco jiného než vyřešení zápletky. Třeba jak dokonale zná autorka Gillian Flynn svoje postavy nebo jak si pohrála s dialogy, u kterých po uvozovkách nemusí být dovětky jako řekl, potvrdil, usmál se, zakoktal. Prostě jsou spisovatelsky vybroušené tak precizně, že jak se hrdina cítí, poznáte už z jeho řeči zapsané v uvozovkách.

No a mezi tím přemýšlením o psaní jsem narazila Nickův návod, jak se v životě rozhodovat:

"Moje matka vždycky svým dětem říkávala: když se chystáte něco udělat a nevíte, jestli je to dobrý nebo špatný nápad, představte si ho i s následky vytištěný v novinách, kde si ho celý svět může přečíst."

Není to žádný objev hodný jakékoliv ceny ani hluboká filozofie. Prostě obyčejná věta, díky které by byl ale můj život mnohem jednodušší, kdybych však byla schopná to pokaždé opravdu udělat. U maličkostí i u zásadních životních rozhodnutí.

Třeba když:

  • si říkám, že bych mohla zkusit zaparkovat podélně?

  • sama sebe přesvědčuju, že bych to s čuráním mohla vydržet až domů?

  • přemýšlím, jestli napsat muži, který už mi dva měsíce dává najevo, jak moc mě nechce, otevřený dopis, v němž mu vysvětlím, jak moc ho miluju a že on by mě měl taky? (Ne! A už nikdy ne! - Ale to už je naštěstí minulost.)

A tak si o tom píšu záznam na blog, abych tuhle pomůcku měla pořád po ruce.

Třeba se mi teď rozhodnutí budou dělat trochu jednodušeji. A vám taky.


Novější příspěvek
Starší příspěvek
Žádné komentáře