Okamžik radosti: Rozhodnout se vařit a mít na to doma všechny suroviny

Myslím, že největší důvod, proč si neužívám vaření je ten, že neumím improvizovat. Neumím se podívat do spíže a lednice, očima přejet ingredience a říct si: fajn, je tady tohle a tohle, šunka potřebuje spotřebovat, sýr prochází, udělám … NEVÍM. 

Tak listuju recepty. A doufám, že z nich vyčtu záchranu. Ty ale většinou mé zoufalství ještě prohloubí, když zjistím, že prakticky v každém je ingredience, kterou nemám doma a musela bych ji jet (připomínám, žiju ve Spojených Státech) koupit. Což znamená obléknout se, vyparkovat z garáže, teplé dlaně na zmrzlý volant, strávit několik minut na červených, minimálně půlhodinu v obchodě a taky utratit spoustu peněz, protože v takovém případě koupím spoustu dalších věcí, které vůbec nepotřebuju.

Moje kamarádka mi nedávno radila, ať plánuju a každou sobotu ráno sestavím celotýdenní menu, podle kterého pak odpoledne nakoupím a do příští soboty budu mít od obchodů i vymýšlení jídel pokoj. Něco na tom sice je, dokonce jsem to zkusila, akorát tenhle nápad absolutně nesouzní s mým životem, který se vyvíjí, dost často nejíme doma, jindy zase jíme, když to nebylo v plánu … Ale hlavně skoro žádný den nemám chuť na předem naplánované jídlo. Tenhle systém pro mě prostě nefunguje, proto jsem od něj upustila.

A protože jiný jsem zatím nevymyslela, znovu každý den bezradně hledím do spíže, lednice i receptů, a nevím, co si počít.

S výjimkou včerejška, kdy jsem našla recept o šesti ingrediencích a poté kuřecí prsa, bramboru (pravda, poslední), ale také cuketu a dokonce bazalku, u které bylo velkými písmeny napsáno OPTIONAL (nepovinný).

Měla jsem za pětadvacet minut večeři a velkou radost k tomu.