Jak jsem potkala Oprah Winfrey
Smála jsem se, zamrkávala slzy, po těle mi střídavě běhala husina radosti a hrůzy, prostě jak už to v Americe chodí, emocemi se nešetřilo. Ostatně Oprah sama nejlépe ví, že sice uspořádala spirituální seminář, ale i ten je v první řadě byznys. Mohla jsem se na vlastní oči přesvědčit, jak dobře ho umí.
Zazněla spousta chytrých vět, ale také spousta klišé, z nichž už začínám být trochu umořená a nevím, jestli nedělají životy nás všech komplikovanější spíš než by je povznášely. Sepsala jsem o tom editorial pro Ženy s.r.o., podrobnější reportáž chystám pro časopis Žena a život.
Co mě ale zaujalo, že v pozadí velké radosti "viděla jsem a slyšela Oprah Winfrey" se odehrály desítky malých, které bych si v tom opojení skoro nepostřehla. Teprve když mi Oprah v jednom momentu připomněla, že život, který chcete, začíná uměním radovat se z toho, který teď máte, protože i v něm se dějí dobré a radostné věci, třeba „good shower pressure in the morning“ (dostatečně silný tlak sprchy po ránu – mami, pro tebe J ), uvědomila jsem si, kolik dalších radostí jsem vlastně prožila.
- ráno po cestě na metro jsem pozorovala, jak slunce rozpouští mlhu na sklech aut, první v letošním podzimu.
- ostraha haly zkontrolovala mou obrovitánskou tašku jen napůl, takže jsem pronesla láhev vody i malou svačinu, obojí zakázané
- vedle mě zůstalo v nabité hale prázdné místo, takže jsem si měla kam odložit obrovskou tašku i další věci
- v pátek zhruba polovině projevu Oprah se mi vybil mobil, takže jsem konečně přestala natáčet a filmoval a začala poslouchat ještě pozorněji
- vystála jsem předlouhou frontu na kávu a donught, aby na mě zbyl ten úplně poslední
- zrovna když jsem si v sobotu večer pomyslela, že se mi nechce domů metrem, přišla mi od B. esemeska: „Tak mě napadlo, nechceš vyzvednout?“
- rozuměla jsem všemu řečenému a dokonce jsem pochopila i vtip, kterým jsem pak B. převyprávěla u večeře. Smál se.
Žádné komentáře: