"No počkej, ty už vážně nebudeš …? A můžu? …"

Člověk by řekl, že po tomhle školkovém teroru už budu alespoň ve chvílích, kdy nemůžu, nechávat na talíři.

Jenže dejte mi kůrku od chleba.

Talíř s drobky slaniny.

Mizerně obrané kuřecí kosti.

Poslední lžičku bramborové kaše s rozteklým máslem vespod.

Nebo ty křupavé konce pizzy, kde navíc zůstalo trochu sýra! (No dokážete pochopit, že to někdo vyhodí?)

Můj nedojídající muž mi podobná potěšení dopřává téměř denně.

A vůbec nechápe, že právě dojídám z jeho talíře to vůbec nejlepší!

Je radost, tím spíš, když to děláte úplně dobrovolně a obličej před vámi se na vás pobaveně směje.