LONGREAD: Život mezi dvěma světy: Ivana Kubínová o Česku, Bali a vzdělávání dcery na dálku

S Ivanou mě propojila naše společná kamarádka Zlata Biedermannová. Holky se navzájem znají z Bali, kde obě část roku žijí. Obě jsou podnikatelky. Zlata má přítele a je bezdětná, Ivana má rodinu – manžela a jedenáctiletou dceru, kterou při pobytu na Bali sama vzdělává. Moc mě zajímalo, jak se holkám na Bali žije a jak moc se jim do organizace života a podnikání mezi dvěma kontinenty promítá bezdětnost a mateřství. V případě Ivany jsem se navíc velmi toužila dozvědět, jak funguje vzdělávání na dálku, jak vstřícné je k němu české školství, jak náročné je pro Ivanu, jejího muže a také pro její dceru, která je část roku bez spolužáků a školního režimu. Postupně tady najdete rozhovor s oběma ženami. Začínám Ivanou.

OKAMŽIK RADOSTI: První noc hlubokého spánku po 8 letech? :)

Říkala jsem si – ano, už poněkolikáté – že si sem budu psát třeba i zdánlivé hlouposti, protože často jsou to věci, které momentálně definují můj život a chci si je buď pamatovat nebo si o nich někdy v budoucnu číst. 

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #71: PROSINEC 2024

Poslední měsíc roku. Byla to bleskovka, ve které nám 14 dní před Štědrým dnem přivezli stěhováci 73 krabic z Malajsie. Ale vánoční trhy jsem si užít stihla, svařák, turbomošt, spoustu vánočních besídek a dílniček, pečení, cukroví a samozřejmě čtení a poslech a pak - Vánoce. Tohle je jako obvykle výběr toho nej. Je hezký se tím probírat, třídit fotky, ještě pár hodin nic nemuset. Byl to fajn měsíc, byl to fajn rok. 

100 radostí a vděčností roku 2024

Zažiju ještě někdy rok akčnější než 2024? Změnili jsme v něm úplně všechno - kontinent, zemi, město, bydliště, školy a celý život, vydala jsem v něm knihu, která je momentálně v několika obchodech vyprodaná. Děkuju vám znovu a znovu! Byly v něm obrovské emoce - stresy z nejasnosti a tápání, radosti, smutky, bylo v něm objevení, co to znamená jít skoro na hranu (díky Mt. Kinabalu!), byla v něm spousta skvělých zážitků, výletů, jídel, pití, knih, nebylo v něm moc uběhnutých kilometrů a celkově klidu, což mi ale, upřímně, zase tolik nevadilo. Mám ráda pocit, že žiju a ten jsem v roce 2024 rozhodně měla. Nemám si jako obvykle na co stěžovat, byť zrovna teď, ke konci roku, jsem silně melancholická. Obzvlášť když si přečtu svůj seznam, co všechno mě těšilo a co už se nevrátí. 

TOP 10 článků roku 2024

Až si užijete knížky, které jste dostali pod stromeček, nebo kdybyste je třeba nechtěli mít přečtené raz dva, můžete si dát pauzu a podívat se na tento článek. Za rok 2024 jsem tady publikovala desítky blogových postů, a tyto vás oslovily nejvíc. Děkuju za ten zájem! A všechny kávy, které jste mi poslali k psaní. 💜

CO SE NEVEŠLO #25: Jak mi české počasí smazává vinu za lenošení

Takový ten den, kdy nemusíte - nemůžete! ven. Od návratu jsem si jich užila už několik a myslím, že dalších hodně mě ještě čeká. :) Jsem zvědavá, kdy a jestli vůbec mě přestanou bavit. Psala jsem o nich pro časopis Glanc a teď se o tento fejeton dělím i s vámi.

LONGREAD: Jak mi Česko znovunastartovalo chuť učit děti česky

Jedna z největších změn, která se u nás odehrála za posledního půl roku, je jazyková. Oba moji kluci začali obstojně mluvit česky. 

LONGREAD: Půlrok v Česku

Hmmm... za tři dny to bude šest měsíců od našeho přesunu z Malajsie, a tak jsem si říkala, že je opět čas na nějaké zamyšlení. Popravdě už si pár dní píšu do e-mailu (to je můj to-do list, nápadovník, úkolník a všechno ostatní) klíčová slova, že z nich vypadne nějaká analýza. Když se na ně teď dívám, je to spíš taková hromada rozdílných pocitových střepů. Dá se z nich složit článek?