KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #81: ŘíJEN 2025

Říjen, to byl poslední den počítače se svítícím jablíčkem, ztracených deset stran textu, slzy, ulomený zub, 8,5 hodiny ve vlaku na trase Praha - Brno a taky spousta hezkých věcí, jejichž seznamem jsem si bolístky aspoň částečně vykompenzovala na Instagramu. Jako doplněk k radostem tam dopisuju sem drobnosti čtecí, poslouchací a sledovací. Pokud taky potřebujete trochu vyvážit případné nepříjemnosti, co se vám právě dějí, něco z nich by snad mohlo pomoct. 

OKAMŽIK RADOSTI: Dobrá taktika, jak se přestat bát

Dneska jsem si do hlavy zapsala setkání s jednou zajímavou ženou, která toho má za sebou opravdu hodně: stěhování po světě tam a zpátky, rozvod, nemoc… a přesto pořád obrovskou chuť do života. A také odvahu pouštět se do věcí, které by dělat nemusela. Třeba nedávno opustila stabilní zaměstnání, aby z ničeho vybudovala kulturní projekt s velkým přesahem. (Zatím nemůžu prozradit víc, nezlobte se.)

OKAMŽIK RADOSTI: "Už by měl" a jiné "správnosti", které kazí pohodu

"No tak s tebou spí v posteli, no. Však do osmnácti tam ležet nebude," řekla mi kamarádka, dětská psycholožka, před mnoha lety. Benjamínovi, mému prvorozenému synovi, mohly být možná dva roky. (Dnes má skoro 9.) Spával s námi tehdy v posteli a já jsem pod tlakem čeho přesně nevím, ale nabyla dojmu, že je to špatně a měla bych to okamžitě změnit. 

5 věcí, se kterými se nemůžu smířit v Česku

Ráda bych sem po čase zase dala nějakou reflexi na Česko. Naposledy tady byly pochvaly, tak teď se podíváme na opačnou stránku. Pět věcí, které mě trápí, štvou nebo mi přijdou škoda, protože si kvůli nim hodně ubližujeme. Budu ráda, když mi v komentářích dáte vědět, jestli je vidíte podobně, nebo úplně jinak. 

OKAMŽIK RADOSTI: Mladí v háji nejsou

Včera jsem jela ve vlaku, který kvůli strženému vedení a popadaným stromům uvízl na trati. Cesta z Prahy do Brna trvala přes osm hodin. Protože průvodčí RegioJetu hlásili anglicky jen málo informací (to je zase na jiné téma), oslovil mě naproti sedící mladý muž, zda bych mu nemohla říct, co se děje. Všechno jsem mu přeložila a zapovídali jsme se.

Z PSANÍ ODJINUD #32: Zde domov můj...

Když jsem se dozvěděla, že ve sněmovních volbách letos v cizině hlasoval rekordní počet lidí (29 888), zase jsem si říkala, co jsem napsala před pár týdny do časopisu Glanc - totiž že největší patrioti a nejvíc hrdí na Česko jsme ve chvílích, kdy v něm nejsme. Pak přijedeme zpátky - a je to o dost horší. Moc by mě zajímala vaše zkušenost nebo vysvětlení, proč to tak je. 

KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #80: Září 2025

V září se staly snad tři měsíce zároveň. Začala škola, byla jsem polopracovně ve Španělsku, oslavili jsem ve velkém stylu dvoje padesátiny, čímž pádem jsem byla v Praze - a ne jednou, taky jsem běhala, četla (všechno v záložkách tady a tady) a poctivě sbírala všelijaké zajímavosti, z nichž jsem vám konečně vyextrahovala tento filozoficko-zábavně-nachytřovací a tentokrát i lehoulince nákupní mošt. 

OKAMŽIK RADOSTI: Že bych konečně pochopila, co to znamená to "myslet sama na sebe"?

Byla jsem před týdny v obchodě se sportovním zbožím koupit si legíny na běhání. "Vezmi si radši ty větší, bude se ti v nich lépe dýchat," našeptával mi vnitřní hlas, ačkoliv moc dobře vím, že zrovna na sport potřebuju hodně těsné věci, které se nehnou – ani když dám do kapsy mobil nebo nasadím tempo. I za cenu toho, že v nich budu působit obtaženě.